Proč jsem mainstreamovým médiím přestal důvěřovat už v dětství?

Vždy když si pustím nějaká mainstreamová média, tak jsem zvědavý kolik se tam zase dozvím věcí, se kterými nesouhlasím. Tato má nedůvěra začala už v pubertě. A od té doby, čím jsem starší, tak tam takových věcí přibývá víc a víc.

Ilustrační snímek

Jak začala má nedůvěra k mainstreamovým médiím už v pubertě, což bylo v 90. letech? Velmi zvláštně. Možná, že někteří z vás se tomu zasmějí, ale já tak bohužel tato média vnímám takto až dodnes. V té době u mne propukl můj koníček, kterému se věnuji až do nynějška. A to jsou záhady. Všiml jsem si jedné věci, která také prakticky trvá do současnosti. Když se tato média začala zabývat nějakou záhadou, například UFO, tak jen a pouze z jednoho jediného pohledu. Například tak, že se někde objevila jen nějaká UFOaféra, která se ale nějak podařila vysvětlit. Takže celkové vyznění reportáže vyznělo tak, že jak jsou ti pozorovatelé hloupí, že nepoznali tohle a mysleli si o tom, že je to UFO! Nevím milí čtenáři, jak byste se tvářili na to, kdybyste se aktéry takovéto reportáže měli stát vy. Ale, to že existují i skutečné a dosud nevysvětlitelné případy, o tom se v takovýchto médiích téměř nedozvíte. To si musíte koupit specializovanou záhadologickou literaturu.

A jak šel čas, tak podobných témat, s jejich vyzněním jsem v mainstreamových médiích nesouhlasil, bylo víc a víc. Zvláště v politických tématech. Většinou je to tam tak, že to, s čím nesouhlasím, je tam vykreslováno pozitivně. A to, s čím souhlasím, naopak negativně. Například, pamatujete si, že by v tzv. „Době nečasu“, jak říkám období v letech 2010-13, někde v médiích negativně mluvili například o poplatcích u lékaře, o tzv. veřejné službě či systému DONEZ? Že si na to nepamatujete? S výjimkou snad jen tohoto pořadu (viz ZDE), který ale nebyl součástí hlavního vysílacího času.

A jak je tomu dnes? V dnešní době má nedůvěra v takováto média vzrostla ještě do větších výšek. Například když byly vloni prezidentské volby, všimli jste si, že by tam do prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše šili podobným způsobem jako do pana prezidenta Miloše Zemana? Že ne? Nebo, když se tam začne mluvit třeba o takovém islámu, že se by tam zmínili i o takové skutečnosti, že je to nadřazenecká politicko-náboženská ideologie, která touží po vítězství Aláha nad světem, a to na úkor jiných náboženství? Že také ne? Nebo, když se vyšetřuje nějaká aféra u nějakého politika napojeného na tzv. „pražskou kavárnu“, že by se tam probírala tak důkladně jako například Babišovo Čapí hnízdo? A co, když se projednává nějaký zákon, se kterým nesouhlasí opoziční pražskokavárenské strany typu TOP09, pirátů, STAN a jim podobní? Tak se tam do těchto zákonů samozřejmě naváží, narozdíl od toho, když se tenkrát projednávaly ty poplatky u lékaře, veřejná služba a systém DONEZ. A k tomu bych i dnes přidal ty věci, o kterých jsem se zmínil v odstavcích výše.

A tak bych mohl vůbec celkově pokračovat dál. Zkrátka a dobře, mainstreamová média se v poslední době chovají v přesném opaku s mými názory, čehož jsem si všiml už tenkrát ve svém dětství. A tak nevím, proč bych k něčemu takovému měl mít důvěru. Z jakého důvodu bych měl mít při sledování těchto médií pořád jen vztek? Vždyť vztek není příhodný ani pro zdraví člověka. A tak si místo toho raději vyhledám taková média, která budou mne bližší.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském