Ohlupovani mladych pokračuje rychlym tempem

Nemyslim fčil všecky ty aktyvisty s cedulama za lepši vzduch nebo vice mloku. Ani všecky ty pominute Grety kere maju v batohu vic plastu jak jidla nebo Naděždy, kere transportuju chlazenu drubež.

Ladik Větvička

A už vubec nemam na mysli chytraky, z kerych padaju věty typu: „Fetyšizace vlastnictvi je zakladni problem společnosti, my zme pro demokratyzaci vlastnictvi.“

Mam na mysli take ty na prvni pohled uplně normalni mlade lidi, kere školy chrli každym rokem do ulic a oni pak po tych ulicach šmatlaju čumic do mobila.

To prostě neni tak jednoduchy proces to ohlupovani, neni, sudruzi. Začina to jazykem. Zeberte se typicku situaci, keru tady pod Kavkazem zaživam dnes a denně. Položite cizimu člověkovi na ulici otazku a on na vas civi jak ščur z kyšky. Zopakujete mu otazku v jine řeči a on pokyvuje hlavu jak mamlas, jako že nerozumi a ještě se divi, že sem si zrovna jeho dovolil oslovit jakusik cizi řeči.

Před deseti rokama temu tak nebylo. Cosik se změnilo, lidi zhlupli.Všimnul sem si, že ta neviditelna hranica probiha tak okolo 35 let. Když se pustite do hovoru ze staršima, všecko je naprosto v pohodě, všeci komunykuju, ruština jim nerobi problemy. Když se zeptate mladšich, su ztraceni. Ruštinu už se ve škole neuči, ale anglicky se tež nenaučili. Mysli si, že se všeci budu učit tu jejich hatmatilku.

A tak denně dochaza k tragikomickym scenam, tajak včera: Vlezl sem do masařa, za pultem mlada robka, pysk zmalovany do ruda a tleměla do mobila.

„Maš basturmu?“ povidam ji rusky. Pokyvala hlavou, že ja.

„A jak velku ju maš, zebral bysem celu štanglu,“ ja na ňu. Zatřepala hlavu, jako že nerozumi.

„Basturma, viš, co je to basturma? Jsi snad vegetaryjanka?“ povidam ji furt rusky. Zakyvala tu rozčepyřenu hlavu, že ja. No to by mě jeblo. Jak može vegetaryjanka robit u masařa?

No nic, zkusime to jinak. „Do you speak English?“ hlaskoval sem pomalu.

Usmala se a povida: Čuť čuť.“

Vytahnul sem jediny komunykačni prostředek, keremu ty mladi dneska rozumi. Vyhledal sem obrazek basturmy a ukazal ji ho na dyspleju mobila.

Podivala se na to, chvilku ji to šrotovalo v hlavě a pak povida: „Vy dunt hevit.“

Usmal sem se na ten zmalovany pysk a rozlučil se slovy: „Výr šafendaz.“

Usmala se, pokyvala na pozdrav a vratila se k mesendžrovi.