Nazývat křesťany „uctívače Velikonoc“ je samozřejmě neuctivé!

loading...

Svět pobouřily tweety bývalého amerického prezidenta Obamy a bývalé první dámy Clintonové, když oba nazvali oběti srílanských teroristických útoků „uctívače Velikonoc“. To má být asi ta jejich slavná politická korektnost.

Ilustrační snímek | foto: © Centrální informační agentura, z. s. (CIA) – © Radek Velička

Politická korektnost je prý snahou nikoho neurazit. Ale zde mám pocit, že je to naopak snahou někoho pořádně naštvat. Copak se hodí, aby věřící nejpočetnějšího náboženství světa a zároveň v současnosti i nejpronásledovanějšího náboženství světa někdo nazýval jen „uctívači Velikonoc“? A proč by se vůbec měli z nějakých politickokorektních důvodů vyhýbat slovu „křesťan“? Vždyť například mne vůbec neurazí, když mne někdo nazve křesťanem. A jiné křesťany také jistě ne.

Navíc se domnívám, že když je někdo pronásledován, za to, že je křesťan (a křesťanství, jak jsem psal, jsem v současnosti nejpronásledovanější náboženství na světě), měl by naopak v civilizovaném světě sklidit obdiv, a nikoliv snahu o splutování na pouhé „uctívače“.

A co kdybychom pak stejným způsobem jako Clintonová s Obamou postupovali i k jiným náboženstvím. Jedny bychom nazývali například „uctívače Chanuky“, jiné „uctívače Ramadánu“, jiné „uctívače Samainu“, „uctívači Vesaku“, atp. Myslím, že by z toho byl jedině guláš a nikdo by nevěděl o koho vlastně jde.

Proto jsem se rozhodl, že slovo „uctívač“ budu používat ve spojení jen s jedním jediným slovem. A s jakým? Pokud znáte knížky Jaroslava Foglara, a zvláště jeho knížku „Stínadla se bouří“, tak tam vystupují Vontové, kteří si říkají „Uctívači ginga“. A tak se domnívám, že se spojení s vonty a stromem gingo je to v Česku jediné vhodné využití slova „uctívač“.

loading...

Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském
loading...