Lice (čte se Lidže) – Díl 2.

Malé okresní městečko pod horami ve východním Tureckém Kurdistánu, kde nic tu nic, bojující celou historii proti chudobě se najednou stalo jedním z center narkotik ve světě. Dokonce se stali pašeráky narkotik i ti, co neuměli ještě ani pořádné turecky a neuměli tím pádem ani číst a psát.

Zelený Siegfried Martsch

Přes noc se stali miliardáři v centru Istanbulu. Jak je už dnes známé z knih Hüseyina Baybaşina, který si v Holandsku odpykává celoživotní trest a je vnímán jako Pablo Escobar Evropy, všichni pašeráci z městečka Lice zaplavili Evropu heroinem a k tomu byli navedeni „hlubokým tureckým státem“, tak jak o tom píše sám Hüseyin Baybaşin ve své knize, ale také o tom psal kdysi Behçet Cantürk a ostatní.

Pak se ale nějak tito narkobaroni vzpamatovali, snažili se vrátit ke své původní identitě a snažili se odrhnout od hlubokého tureckého státu. Začali finančně podporovat kurdské hnutí v Turecku!

To neměli podle Turecka dělat, a to i přestože měli pocit, že jsou již vládci podsvětí a že albánské, bulharské, jugoslavské podsvětí je jen jejich prodlouženou rukou a že mají v Evropě tisíce distributorů … Tito narkobaroni měli lodě, letadla, továrny na výrobu pohřebních chemikálie, speciálně opancéřované vozy, zbraně a armádu zabijáků …

Turecko je chtělo odradit od jejich prokurdských aktivit. Nejdřív položilo plastické bomby do budovy kurdského deníku, který financoval osobně B. Cantürk.Při výbuchu byla řada novinářů mrtvých a ti ostatní kurdští novináři byli zabiti, jen jak se někde objevili.

Když je ale ani tyto útoky neodradily od podpory kurdského hnutí v Turecku, začalo Turecko vraždit jednoho za druhým a jejich těla byla pohozena na pole kolem Istanbulu. To není moje tvrzení, ale citace z vyšetřovací komise tureckého parlamentu a ta zpráva se jmenovala „Susurluk zprava “ a tam se píše, cituji: „Stát se nedokázal vyrovnat ani s Cantürkem, i když bylo jasné, kdo je a co dělá. První pokusy nebyly v důsledku výbuchu plastických výbušnin v redakci deníku Özgür Gündem (Svobodné vyjádření) dostačující, očekávalo se, že Cantrük podplatí státní úředníky a založí jiný deník. Stát přijal opatření ke zmaření jeho záměru, což znamenalo zabíjení. Rozhodly o tom turecké bezpečnostní síly a poprava byla provedena. Popravena byla jedna osoba ze seznamu premiérky* lidí určených na smrt z řad podnikatelů financujících PKK, přitom seznam premiérky zahrnoval téměř 100 lidí a se zabitím Cantürka, tak byl jejich počet snížen o jednu osobu“.

Za pár měsíců byli Tureckem zavražděni skoro všichni největší narkobaroni z města Lice a to v četně jejich advokátů, řidičů či pistolníků! Ale jen skoro. Třeba Baybaşinovi se podařilo včas utéct a přijel do SRN. Co je ale zvláštní, jel k poslanci Zelených Zemského parlamentu v NRW Siegfriedovi Martschovi, který byl poslancem 10 let a to od 1990 – 2000 !Aby Baypaşin získal povolení k pobytu ve SRN, nechal ho tehdy Siegfried Martsch – dle jeho vlastního vyprávění – aby se „papírově“ oženil se svou vlastní sekretářkou! Jinak pochopitelně Baypaşin byl již dlouho ženatý v Turecku.

Tehdy, tj. v roce 2006, jsem jel do Iráckého Kurdistánu, abych konečně viděl část svobodného Kurdistánu!

Se Siegfriedem Martschem mně seznámil Německo – Český Zelený europoslancem Milan Horáček v roce 2006 tj. v Iráckém Kurdistánu, kde se nacházel a „podnikal“ a kde mne vyprávěl svoje neuvěřitelné historky.

Toto seznámeni Siegfried Martsch, které doporučil Milan Horáček a zorganizoval jeho hodně blizký přítel –opět zeleni – De facto a de jure mně tím otevřeli oči, spálili moje barevné a idealistické vidění světa.

Znal jsem Milana Horáčka od roku 1983, kdy přijel do Bonnu z Frankfurtu jako nově zvolený poslanec Zelených a já jsem byl rad, že někdo z Československa je v Bundestagu v tak malém městě jako je Bonn kde jsem žil a vedl kurdský institut a že můžeme spolu mluvit o dění v ČSSR a to česky.

Když nakonec byla v Holandsku hlava Klanu Baypaşinu v roce 1994 zatčena a odsouzena na doživotí, ostatní menší bossové z Lice pochopili, že nejen že za nimi již nestojí žádný stát, ale že jim to Turecko už nedovolí. Přestali s pašeráctvím a vrátili ke spravování svých majetků, co nashromáždili z obchodu s jedem – heroinem, jako jsou hotely, nákupní centra atd. v Istanbulu.

Ale to nezměnilo ani zdaleka to, že Irán a hluboký stát Turecka, které vnímají Evropu jako svého nepřítele, přestanou zaplavovat Evropu tímto jedem. Změnili jen aktéry!

Jak jsem již v blízké minulosti napsal, dle všeho i pro tuto funkci byla vytvořena organizace jménem „OSMANOVÉ“, která působí v celé Evropě. Dlouho si evropské státy hrály na hluchoněmé a až teprve vloni proti nim začaly aspoň na oko vystupovat.

Dle všeho Irán a hluboký stát Turecka na svá koordinovaná tažení potřebují všechny síly a nestačí jim jen Osmanové, či Imámové, či tzv.Šedí vlci, dle všeho proto se opět snaží oživit nové generace narkobaronů z Lice, jejichž předky kdysi trestali smrtí. Tak jsou tito opět na scéně a opět putují křížem krážem Evropou, aniž by byli ve svých zločineckých činnostech omezeni státními útvary ze zákona určenými pro bezpečnost států a občanů.

Buď evropské státy svoje občany s afinitou k drogám z ekonomických důvodů již odsoudili ke smrti a svěřily jejich popravu do rukou těchto zločineckých seskupení, nebo jsou tak zkorumpovaní, že jim je osud svých občanů a tím osud evropské civilizace lhostejný! Jiné vysvětlení aspoň já nenacházím!

Předešlý díl ZDE.


*) Tehdy byla premiérka turecké vlády paní Tansu Çillerova