Proč bych pro mariánský sloup na Staroměstském náměstí hlasoval „ano“?

Není pravdou, že mariánský sloup byl nějakým hlavním symbolem habsburského režimu, který bylo potřeba svrhnout. Naopak v jeho významu jsem nalezl i výrazné prvky nejen vlastenectví, ale dokonce i mystična.

Libor Čermák | foto: facebook autora

Stalo se 3. listopadu 1918, kdy ho z prapodivných důvodů strhl rozvášněný dav Žižkováků pod vedením anarchisty Franty Sauera. Prý v něm spatřovali symbol svrženého habsburského režimu. Osobně se tedy domnívám, že pokud to měl být symbol habsburského režimu, tak pak mohlo být symbolem habsburského režimu už cokoliv. Protože kdyby nebylo císaře Františka Josefa I., tak dnes nestojí ani Národní divadlo. A například ze slavného hradu Karlštejna by dnes byla jen polorozpadlá zřícenina v lesích Českého krasu.

Ale když se začnete zajímat o to, proč byl mariánský sloup na Staroměstském náměstí vlastně postaven, dopracujete s k velmi zajímavým věcem. V žádném případě to nebyl symbol vítězství či porážky v bitvě na Bílé hoře (ať už se na tu historickou událost díváte tak či tak „Byla Bílá hora skutečně českou prohrou?“) a jak se nás mnozí snaží přesvědčit.

Mariánský sloup byl postaven roku 1652 jako projev díků Panně Marii za úspěšnou obranu Prahy před Švédy na konci třicetileté války v roce 1948. Byl vysoký cca 14 metrů a na svém vrcholu nesl pozlacenou sochu Panny Marie. Na jeho výzdobě se podílel raněbarokní sochař Jan Jiří Bendl.

Místo, kde byl postaven, také nebylo určeno náhodně. A i to má co do činění s třicetiletou válkou. V roce 1632 vtrhli do Čech Sasové, tedy vlastně Němci. A ti mimo jiné uloupili ve Staré Boleslavi Palladium země české, jednu z posvátných relikvií, která se u nás nalézá. Tak se dostalo do rukou plukovníkovi Vavřinci Hoffkikrovi, který Pannu Marii neměl rád a rozhodl se tento posvátný obraz zneuctít. Proto nechal postavit na Staroměstském náměstí šibenici s pranýřem a Palladium na ně nechal přibít. Nepěkné to jednání. Věřím, že jste také toho názoru. A tak bylo po konci války rozhodnuto, že jako za dostiučinění Panně Marii bude nový mariánský sloup stát na místě, kde byla tato posvátná relikvie tenkrát zneuctěna.

Mimo to, stín mariánského sloupu určoval v Praze poledne, neboť dopadal na pražský poledník, jenž je dodnes na Staroměstském náměstí znázorněný. Určitě by to dnes byla pro návštěvníky Prahy velice zajímavá atrakce, obdobně jako nedaleký pražský orloj.

A pak jsem si zkusil ještě protáhnout pražský poledník na jih. A hádejte, co všechno zajímavého se na něm nalézá? Za prvé: Věž novoměstské radnice, kterou nechal zbudovat císař Karel IV. Za druhé barokní kostel sv. Ignáce z Loyoly, dominanta Karlova náměstí. Za třetí prochází v těsné blízkosti kostela Zvěstování Panny Marie na Trávníčku, což je jeden z bodů tzv. „Nového Jeruzaléma, který symbolizoval čtverec s pěticí kostelů, které nechal založit opět Karel IV., a to jako součást urbanistického uspořádání pražského Nového Města. (viz Nový Jeruzalém právě vystavěn!). A aby tomu nebylo málo, poblíž poledníku leží i rotunda sv. Martina na Vyšehradě.

Takže žádný symbol porobení se Čechů Habsburkům. Ale naopak symbol křesťanství, které jak pevně věřím, bude v Česku hrát kulturně-náboženský prim i následujících staletích. Dále symbol ubránění se Prahy před nepřátelskými vojsky. Také symbol odporu proti Němcům. V neposlední řadě též bod mysticko-urbanistického uspořádání staré Prahy. A také symbol boji proti anarchismu, jehož přívrženci se k němu před sto lety tak nepěkně zachovali. Takže kdybych měl možnost hlasovat o tom, zda mariánský sloup znovu na staroměstské náměstí postavit, tak bych hlasoval pro „ano“. A bylo by mi šumafuk, zda by šlo o původní barokní sloup ze 16. století nebo jeho novodobou kopii. Ten tam, zkrátka a dobře, na ten Staromák patří.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje (ZDE a ZDE) v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském