Komentář k „Prohlášení pravdy…“ od kard. R. Burkeho, biskupa A. Schneidera…

Je třeba autorům 40 bodů uznat odvahu k prohlášení pravdy a k ukázání na současné bludy a omyly. V prohlášení připomínají neměnné pravdy – dogmata – vztahující se k ochraně víry a Božích zákonů. Obojí je v současné době zpochybňováno, a to přímo z Vatikánu.

František. Má ducha antikrista?

Současný heretický, a tedy neplatný papež František systematicky boří fundamenty víry a morálky. Před ním už tento proces postupného duchovního zlomu započal II. vatikánský koncil. Jan Pavel II. v Assisi v roce 1986 následně realizoval herezi synkretismu obsaženou v Nostra aetate.

II. Vaticanum tím, že mlčel k herezím neomodernismu a vyhlásil synkretismus s pohanstvím, oficiálně otevřel dveře k vnitřnímu rozkladu pravověrného učení a morálky.

Autoři čtyřicetibodového dokumentu se odvolávají na Jana Pavla II. Je to stejné, jako by se sv. Basil nebo sv. Atanázius odvolávali na některé pravověrné výroky Ária, ale k jeho hlavní herezi by přitom mlčeli. Jejich boj proti Áriově herezi by byl nemožný.

Postoj kard. Burkeho a biskupa Schneidera není totožný s postojem, který reprezentuje arcib. C. M. Viganò. On důsledně vyžaduje pravdivé pokání, které má začít nutnou rezignací Františka a odstraněním homosexuální sítě na nejvyšších místech v církvi. Arcib. Viganò podal konkrétní důkazy a vyžaduje adekvátní nápravu. Autoři 40bodového dokumentu na rozdíl od arcib. Vigana pouze všeobecně vytýčili oblasti, kde se dnes oficiálně hlásají a realizují hereze. Nenazvali je ale ani výrazně herezemi a nevyžadují radikální řešení, tedy nápravu a rezignaci papeže heretika.

Věřící, kteří s uznáním čtou pravověrná vyjádření biskupa Schneidera, jsou šokováni jeho gestem návštěvy Františka, objímáním se s ním i jeho oficiálním vyjádřením, že si spolu rozuměli. Papež Pavel IV. (16. stol.) naproti tomu při obraně spasitelné víry nekompromisně prohlásil, že kdyby i jeho vlastní otec byl heretik, sbíral by dříví na jeho hranici. Biskup Schneider jinde řekl, že nesouhlasí s činností Františka, ale že ho pokládá za svého otce, tedy se od něho neoddělil. Tímto postojem blokuje nutnou rezignaci heretika z papežského úřadu.

František veřejnými zločiny proti víře a morálce vyprovokoval u mnohých katolíků žízeň po pravověrnosti. Burke a Schneider však obrodný proces ve skutečnosti blokují, protože současné bludy a omyly sice označili, ale nevznesli požadavek adekvátní nápravy. Lékař, který by stanovil pravdivou diagnózu, ale zabránil by operaci nutné k záchraně, se dopouští zločinu!

Hereze musí být jasně nazvána herezí a II. vatikánský koncil heretickým! Koncilní papežové i s Janem Pavlem II. musí být pravdivě označeni tím, kým byli, to je heretiky, protože nesou vinu za největší rozšíření herezí v církvi. Bez přiznání si těchto duchovních zločinů i s vyvozením důsledků nemůže nastat pravdivá obnova katolické církve!


+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu