„…vždyť on je Bavorák, to není Němec!…“

Takto upřímnou zhovadilost vypustil z úst v přímém přenosu lidovecký zastupitel Ondřej Benešík v INTERVIEW 24, když se Zuzanou Tvarůžkovou hodnotili průběh „voleb“ bruselských politických špiček a nečekanou porážku Manfreda Webera.

Svatopluk Otava

Ponechme stranou, proč lidovci tolik želí neúspěchu fanatického velkoněmce Webera, který prý našemu regionu (nikoli už zemi nebo vlasti!!!) tak rozumí. Z televizních diváků se však pan Benešík (jistě jen kouzlem nechtěného) snažil učinit skutečné prosťáčky bez jakéhokoli vzdělání. V duchu těch „nejlepších“ lidoveckých tradic. A proč vlastně nepokrytě prosudeťácké politické uskupení KDU-ČSL tolik miluje nevzdělanost? Dnes je dobrý den se na to podívat blíže.

Je to totiž právě 1152 let, kdy na Moravu dorazili učitelé křesťanské nauky Konstantin a Metoděj, jenž krátce před smrtí přijal řeholní jméno Cyril. Bratři, kteří po vysilující práci a mnoha slovních i fyzických půtkách nakonec prosadili jako církevní, liturgický jazyk Staroslověnštinu. Bez velké nadsázky se dá říci, že bez jejich úporné snahy by se dnes v Čechách a na Moravě, stejně jako na Slovensku nebo Polsku nehovořilo slovanskými jazyky.

Jen díky moudrému rozhledu knížete Rastislava vytvořili při christianizaci našich zemí Cyril s Metodějem účinnou oponenturu frankogermánskéhomu tlaku a snaze o naprosté podmanění slovanských národů západními sousedy. Naprostá většina katolických kněží, kteří fanaticky házeli slovanským věrozvěstům klacky pod nohy, byli Bavoři. (Ti, co podle bavoráčka Benešíka nejsou Němci.) Tito bavorští kněží zorganizovali také zajetí Metoděje v době, kdy jeho bratr obhajoval slovanskou liturgii v Římě a pasovský biskup Hermanarich (ten, co vůbec nebyl Němec..)jej po tři léta věznil a fyzicky týral. Metoděj byl propuštěn až na přímý zásah papeže Jana VIII. A v roce 880 byla korunována úspěchem vytrvalost obou bratří, kdy zmíněný papež ustanovil na Moravě, arcidiecézi, jejímž prvním arcibiskupem byl ustanoven právě Metoděj.

Avšak Bavoři (co přece vůbec nejsou Němci) svou vizi ovládnutí východních zemí nevzdávali, po Metodějově smrti znemožnili pokračování arcidiecéze prostřednictvím Metodějova následníka Gorazda a věrní žáci soluňských bratří museli zemi opustit (prý) skutečně zcela nazí. Nicméně – biblické a liturgické texty již do staroslověnštiny přeloženy byly, slovanské národy si své jazyky podržely a po několika stech letech snahy o marginalizaci Českého jazyky mu nový spisovný impuls přidal i Mistr Jan Hus.

Je velkým paradoxem doby, když po více než tisíciletí bojů našich předků za nás, abychom mohli v naší krásné zemi žít svébytným a nezávislým životem, budeme našim dětem onu zemi předávat rozbitou a rozkradenou. S hrstkou kolaborantského miliardářského bratrstva, s tisícovkami bezdomovců, sta tisíci exekvovaných občanů na hranici chudoby.

Zato ale s politickými exhibicionisty typu Benešíka, jahož parteigenossen jako Herman (akustická podoba příjmení se zmiňovaným biskupem Hermanarichem je též kouzlo nechtěného), Bělobrádek, Jurečka, Svoboda, Výborný atd…, pomáhají organizovat budoucí potlachy bavorských sudeťáků v České republice.

Nepokrytě se radují z ekonomické velkoloupeže českého majetku, kterou se dalším kolaborantům pod rouškou noci podařilo „zlegalizovat“ ve formě tzv. Církevních restitucí. Ani však daň z uloupeného nejsou ochotni platit a tak, jako si v minulosti ukradli Krista a jeho učení, aby dle svého výkladu lépe mohli ovládat ty, co je živí, dnes kradou historii, překrucují fakta a už zase zvou. Zvou hlavně Bavory a „milé krajany“, aby se už konečně mohlo v této zemi, za jejíž budoucnost krváceli (někdy) i jejich předkové, konešně jen šprechtit asi po bavorsku. Oni totiž Bavoři nejsou přece vůbec Němci.

Naše „nezávislá“ justice vesele prolamuje zcela bezprecedentně a proti důkazům i zdravému rozumu Benešovy dekrety, lidovecká squadra benešíků projevuje radostná pohnutí nad návratem miliardových majetků velkoněmeckým rodům, mimořádně aktivně se tak podílí na úplném zničení naší státnosti, jazyka, národa.

A prakticky v předvečer (dosud) státního svátku na připomínku Cyrila a Metoděje se z českého politického obludária vyjadřuje pan Benešík sice zcela dementně, ale upřímně. Vlastně nám říká, jako celá KDU-ČSL – „Chceme zpět do Říše!“ „Heim ins Reich!“.