Volby, „volby“ a volby

Volby prezidenta USA budou příštím rokem, ale již je vidět přípravy. To zase bude blázinec, napadá mne. Když si to však porovnám s volbami čelných představitelů za minulého režimu, už to tak za zbytečný blázinec nepovažuji.

Ladislav Jílek | foto: FB autora

Představitele komunistických stran, kteří za socializmu měli hlavní moc ve státě, byli voleni na sjezdu, tak to říkaly stanovy. Ve skutečnosti byli vždy zvoleni na sjezdu stávající představitelé, poněvadž každý byl u moci až do smrti. Pokud zesílila nějaká klika, pak došlo k výměně představitele mimo sjezd, ten výměnu posvětil dodatečně. Výjimkou měl být XVII. sjezd ruských komunistů, v roce 1934. Tenkrát ještě měli označení VKS(b). Někteří delegáti se chystali navrhnout Kirova a tajně vybízeli delegáty, kterým důvěřovali, aby pro něho hlasovali. Doneslo se t však Stalinovi a ten udělal rázné opatření. Byl zvolen a po sjezdu si to s delegáty sjezdu vyrovnal: Z 1966 delegátů sjezdu jich bylo 1108 popraveno. Ze 139 členů a kandidátů ÚV bylo popraveno 98. Sám Kirov byl zavražděn, vraha se nikdy nepodařilo dopadnout. O XVII. sjezdu se pak mluvilo jako o sjezdu popravených. Od té doby se nikdo neodvážil ani pomyslet na to, že na sjezdu by se mohl zvolit někdo jiný, než stávající představitel.

Tyto činy Stalina začaly pomalu vyplouvat na povrch po XX. Sjezdu KSSS v únoru 1956, kdy Chruščov začal s kritikou kultu osobnosti. Pamatuji tu dobu. Ti, kteří neposlouchali západní rozhlas, byli odhalením šokování, ti, kteří západní rozhas poslouchali, byli překvapeni také, jednak z toho, že to sami komunisté začínají přiznávat, jednak z toho, že to bylo ještě horší, než líčil západní rozhlas. Pamatuji si, že tenkrát mnozí lidé, komunisté i nekomunisté, říkali: „Ať Stalin byl, jaký byl, Rusové díky němu vyhráli válku.“ Jelikož podobné argumenty slýchávám i dnes, dovolím si oponovat. Ve skutečnosti je tomu naopak. Němci věděli, že Stalin je paranoik, „vyrobili“ proto dokument, ze kterého vyplývalo, že vysocí důstojníci připravují svržení Stalina. Dokument podstrčili naší kontrarozvědce a nakonec se dostal do Stalinových rukou. Ten mu uvěřil a v Rudé armáděě provedl neuvěřitelnou čistku: Dne 12. června 1937 bylo popraveno 70 nejvyšších velitelů armády v čele s Tuchačevským, po nich následovali další. V letech 1937-40 byli zlikvidováni všichni velitelé armádních okruhů, 90% náčelníků štábů vojenských okruhů a 80% velitel sborů a divizí. Celkem tak bylo popraveno 36 761 vojenských velitelů a přes 3000 velitelů námořnictva. Následkem toho bylo v r. 1941 (v době vypuknutí války) 75% vyšších velitelů ve funkci méně jak 1 rok. Rudé armádě tedy zpočátku veleli většinou nezkušení velitelé. Krátce před 22. červnem 1941 (přepadení SSSR Německem) Hitler informoval Stalina, aby se v následujících dnech neznepokojovali, že budou provádět přesuny armády. Stalin dal rozkaz, aby armáda na tyto přesuny nereagovala. 22. června 1941 proto Wermacht mnohé jednotky likvidoval v kasárnách. Pouze velitel baltského loďstva neposlechl rozkaz a nařídil, aby lodě vypluly na širé moře. Správné by bylo tedy říkat, že Stalin je odpovědný za to, že padlo tolik příslušníků Rudé armády a taky za to, že se Němci dostali tak hluboko do Sovětského svazu.

Proto považuji volby, při kterých se v určité periodě volí čelný představitel za lepší i s tím humbukem okolo.

A co jsem mínil tím třetím slovem volby v nadpisu? To jsou volby snů. Při nich noviny otisknou životopis kandidátů, jejich volební program a vyjádření několika nezávislých politologů k daným kandidátům a jejich programu. Taky by se mohlo otisknout vyjádření psychologů k osobě kandidáta. A to je vše. Jakékoliv billboardy a jiné způsoby reklamy včetně vystoupení Bohdalové ve prospěch kandidáta nepřichází v úvahu. Vím však, že žijeme v konzumní společnosti, která bez reklamy nemůže fungovat. Volby pak vyhrává kandidát s nejlepším týmem odborníků na reklamu. Bohužel se v předvolebním boji používají i fake news a podpásovky.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském