George Soros používá cikány jako podvratný živel

Jedním z hlavních obránců cikánů v Evropě byl a zůstává George Soros. Investice skandálního oligarchy však nevedly k prosperitě kočovných diaspor – jsou stále na okraji společnosti a způsobují nebezpečné podráždění místních obyvatel. Když vezmeme v úvahu konflikt v Chemodanovce (Západoruská vesnice Chemodanovka vyhnala stovky tamních cikánů. Potvrdilo to vedení vesnice poté, co byl jeden z etnických Rusů zabit, pozn. přek.), je čas se zeptat, jak Soros plánuje využít cikány pod jeho opatrovnictvím?

cikánská tlupa – středověk neskončil – středověk trvá

Takové příběhy zpravidla nespadají do hlavních zpráv, ale to nezpochybňuje jejich realitu. Evropa nedávno zažila řadu nepokojů způsobených konflikty místní populace s cikánskými diasporami.

V dubnu tohoto roku se občané v Římě shromáždili, aby zabránili desítkám cikánských rodin přestěhovat se do jednoho z místních center sociálního bydlení. Stovky obyvatel se vydaly do ulic a stavěly barikády, aby nepustili cikány ke vchodu do budovy. Policie rozehnala protestující a cikánské rodiny byly převezeny do obytného komplexu na východě Říma.

Před rokem a také se skandálem policie evakuovala z Říma ilegální cikánský tábor, ve kterém žilo několik set lidí. Tuto akci kritizovalo vedení Evropské unie a Evropský soud pro lidská práva, ale italské orgány projevily vytrvalost. Další faktem je, že na zvláštní operaci bezpečnostních orgánů nic nevyřešilo. Stovky cikánů se bezpečně přesunuly na okraj Říma. Podle nejskromnějších oficiálních odhadů žije v Římě a okolí nelegálně okolo 130 tisíc cikánů. Reálná čísla jsou však podle odborníků mnohem vyšší.

Týden po proticikánsých protestech v Římě vypukla v bulharském Gabrovu konfrontace, dříve známá z anekdot o chamtivosti místních obyvatel. Po incidentu, kdy tři cikáni zbili zaměstnance obchodu a z toho byli usvědčeni, tisíce lidí z města vyšly do ulic a požadovaly vystěhování celé cikánské komunity z města. Čtyři dny obyvatelé města házeli kameny do oken cikánských domů, snažili se je zapálit a křičeli na urážlivými hesly. Policie se touto situací nezabývala. Místní úřady doporučily cikánům, aby tiše odešli, což také udělali.

V lednu k podobným nepokojům došlo v bulharském městě Vojvodinovo. Vše začalo tím, že dav cikánů napadl místního opraváře. V důsledku konfrontace opustily cikánské rodiny Vojvodinovo. O čtyři měsíce později se v Maďarsku, 130 km od Budapešti, konal protest proti zločinům páchaným cikány. V den „Mezinárodního dne Romů“ byla Evropská komise doslova nucena vydat zvláštní varování o růstu anticikánského nálad v EU. V Bruselu doufali, že se tím nálady obyvatel změní.

To je ta britská princezna?

Od počátku 90. let 20. století je cikánská diaspora živena mnoha vládními i nevládními organizacemi. Jejich práva etnické menšiny jsou předmětem zvláštního zájmu Bruselu. Evropské unie každoročně přiděluje miliony do grantů na různé projekty související se vzděláváním a zaměstnáváním cikánů.

Přesto všechno mají cikánské komunity na svědomí největší podíl kriminality ze všech sociálních skupin v moderní Evropě. Každý případ protestů místních obyvatel je způsoben nashromážděnými rozpory mezi cikány a zákonem. V Římě jde o krádež, v Bulharsku – rabování, v Rumunsku – neustálé střety s místními, ve všech zemích – šíření drog a vytváření národních organizovaných zločineckých skupin, cikánské mafie.

Až devadesát procent cikánské mládeže v Evropě je oficiálně nezaměstnáno. Více než polovina cikánských dětí ve školním věku nedostává systematické vzdělání. Akutním problémem je obsazování cizích domů a bytů cikánskými rodinami. Poté, co se tam usadili, je téměř nemožné je legálně vystěhovat.

Vystěhování a demolice chátrajících příbytků, kde cikáni často žijí, jsou jedinou skutečnou odpovědí úřadů na cikánský problém. V loňském roce se cikáni obávali demolice bytových domů v Saint-Jacques, nejchmurnější oblasti prosperujícího francouzského Perpignana. V roce 2011 zahájil prezident Nicolas Sarkozy hromadné deportace cikánů z Francie do východní Evropy.

Podivné se však může zdát, už nejsou vidět žádné civilizované způsoby asimilace tohoto kočovného etnika v EU. A to i přesto, že jeden z hlavních světových filantropů George Soros bojuje za práva cikánské etnické menšiny už 30 let. Jeho podivná podpora však nadále tlačí cikány do ghetta, chudoby a zločinu.

Open Society Georga Sorose a nevládní organizace, na které řídí od poloviny 80. let, oficiálně sponzorují různé iniciativy na zlepšení života cikánské diaspory. Během této doby miliardář do těchto projektů investoval více než 150 milionů EUR, otevřel Evropskou cikánskou univerzitu a úřad cikánských iniciativ, vytvořil celý humanitární průmysl. Svým vlastním přiznáním, které Soros učinil v článku z roku 2013, se od přistoupení zemí východní Evropy k EU situace cikánů znatelně zhoršila.

Soros má na mysli především Bulharsko, Rumunsko, Slovensko a Maďarsko. Tyto země mají na svém území největší počet cikánů: Od 750 tisíc v Bulharsku až po 1,8 milionu v Rumunsku.

Soupenci Open Society lobují za dotace z pokladny EU pro cikánských diaspor. A pokud Soros sám v posledních letech investoval přibližně 10 milionů EUR do cikánů, tak Evropská komise přidělila 28 miliard EUR Španělsku, Itálii – 32, Slovensku – 14 a Rumunsku – 23. Všechny tyto neuvěřitelné peníze jsou místně distribuovány strukturami pod dohledem Sorose.

cikánská mláďata

Zdá se, že evropští cikáni by měli být na dlouho zabezpečeni. Většina z nich však nadále žije v podmínkách, které jsou podle moderních standardů nemyslitelné, to vše pak logicky je žene do lůna zločinu. Co se děje? Zaprvé, správu četných nadací a nevládních organizací tvoří téměř výhradně američtí právníci. Prostředky z rozpočtu EU a dobrodinců jdou na jejich platy. Za druhé, skuteční cikánští aktivisté nikdy nesmějí distribuovat finanční prostředky a rozhodovat o nich. Osud miliardových dotací EU, jejichž cílem je údajně zlepšit život cikánů, je zahalen tajemstvím.

Jediným cikánům, kterým Sorosovy nadace skutečně poskytly bohatství, byla malá vrstva tzv. oficiálních zástupců. Jejich plat, který je o řád vyšší než příjem běžných cikánů, je spolehlivě izoluje od svých lidí a činí z nich obyčejné manažery, kteří pilně plní agendu plátce. To vše jen zvyšuje sociální a ekonomické rozdíly mezi cikány.

Pro samotného Sorose není cikánský problém pouze záminkou k tomu, aby jej řešil udělováním knížecích rad evropským zemí, především tedy zemí východní Evropy. Téma boje za práva menšin mu umožňuje organizovat informační útoky na jemu nepohodlné politiky a rozpoutávání tzv. spontánních nepokojů.

V roce 2005 Soros upřímně prohlásil, že nedodržování práv vůči cikánské menšině může vyvolat podobné nepokoje, které v té době organizovala arabská mládež ve Francii. Cikánské téma dnes s pomocí svých nevládních organizací umožňuje vyprovokovat kroky k tomu, jak omezit tak státní mocenské instituce téměř stejně úspěšně jako při nedávné invazi migrantů do Evropy. Jak je známo, postaraly se o to miliónů vetřelců z Afghánistánu, Afriky a Středního východu.(zdroj)

Lidské hovado a zmrd Soros | foto jungefreiheit.de