Ústavu ČR se snaží ohýbat všichni, jen prezident se jí drží

A pro všechny křiklouny a napadatele prezidenta Zemana se Ústava jednoduše stlačila do bodů 2 a 5 článku 68, kde se hovoří (mimo jiné) o jmenování členů vlády. Vytrženo z kontextu (už beztak oktrojované Ústavy) a za přispívání mediální stoky vypadá situace okolo odvolávání a (ne)jmenování ministra kultury v neprospěch Hradu i premiéra Babiše. Leč jde jen o demagogické a veskrze lživé konstrukce.

Svatopluk Otava

„Bezodkladně“ je, když…., to tam prostě není…

V bodě dva zmiňovaného článku 68 se skutečně praví, že „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády…“ V bodě 5 téhož článku pak zazní, že „V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády…“ Potud v pořádku. Prezident na návrh předsedy vlády odvolal ministra kultury Staňka a je připraven na návrh premiéra jmenovat ministra jiného. O jakém porušení Ústavy tedy poněkud schizofrenický navrhovatel a odvolávatel vlastních ministrů Hamáček a jeho spříznění výprodejci české suverenity hovoří?

Že prezident má konat „bezodkladně“ či „bez zbytečných odkladů“, jak údajně nařizuje Ústava? A kdepak to asi prezidentovi opozičníci všech barev a vzdělání četli? V Ústavě není o jakémkoli časovém horizontu v souvislosti s odvoláváním či jmenováním členů vlády ani zbla. Jediným vyhrazeným obdobím, kdy Ústava ukládá prezidentovi konat je zahájení zasedání Poslanecké sněmovny do 30 dnů po dni voleb. A i tehdy, jestliže prezident nekoná, se prostě Sněmovna onen třicátý den sejde, aniž by se politicky chumelilo.

Pokud se týče výrazu „bez zbytečného odkladu“, ten opravdu Ústava zná. Vyskytuje se třeba ve znění článku 45 takto: „Návrh zákona, se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, postoupí Poslanecká sněmovna Senátu bez zbytečného odkladu“. Ale žádnou souvislost s údajnou povinností prezidenta ve vztahu ke jmenování či odvolávání ministrů zde nelze najít a ani v dalších článcích Ústavy.

Moudra pana Rychetského

Je tedy na místě otázka, za koho a proč takříkajíc kopou odborníci z řad justice či politologie (o novinářských žoldácích nemluvě), když zcela lživě tvrdí, že prezident má tu či onde konat „bezodkladně“ nebo „bez zbytečného odkladu“? Kde bere svá moudra dokonce i takový představitel práva, jímž je Pavel Rychetský, když dává masmédiím munici proti prezidentovi takovým jako kulatějším výrazem, že „prezident koná mimo ústavní pořádek“? Jakýpak pořádek, když jde spíše o ústavní binec, jehož několika jasných bodů se ale pan prezident naopak úzkostlivě drží.

Například prezidentského slibu. Tam se totiž také říká, že „…slibuji na svou čest, že svůj úřad budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“.

Je tedy snaha o pozdržení odvolání ministra kultury Antonína Staňka, který podal trestní oznámení na některé kulturní činovníky pro podezření, že stát, tedy lid, okradli, výrazem jednání dle svého nejlepšího vědomí a svědomí nebo se snaží Miloš Zeman „ohýbat Ústavu“?

A jakpak je na tom pak třeba Pavel Rychetský nebo Jan Hamáček, když plédují za nepotrestání kriminální kauzy pod vlajkou fiktivního porušování Ústavy?

I ve slibu ústavního soudce se praví: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu … rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně.“ Připadá si pan Rychetský nezávislý a nestranný? A spí se mu dobře, když mlčí k motivům vyhození funkčního ministra, přihlíží o instalaci neškodnějšího a mantruje Ústavou zcela zavádějícím způsobem?

Potřebujeme prezidenta nebo „fíkus“, co se umí podepsat?

Prezident prý nemá právo „kádrovat“, totiž posuzovat odbornost členů vlády vzhledem k rezortům, co budou spravovat. Ale kdež…! To se ví, že má.

V článku 62 bodě a) Ústavy se říká bez jakýchkoli dodatků, že „Prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi.“. Je tedy jasné, že prezident napřed jmenuje dle svého rozhodnutí premiéra a pak po konzultaci s ním i členy vlády. Tato jména se před jednávají, prezident s každým nominovaným hovoří. Takto činí proto, aby si vyslechl jejich politické a rezortní vize a mohl je tedy jmenovat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

A protože prezident Miloš Zeman, zvolený přímou volbou a s nejsilnějším politickým mandátem bere svůj prezidentský slib nesmírně vážně a cítí odpovědnost za svůj podpis vůči těm, kdo jej volili i nevolili, docela legitimně a po právu žádá, aby v případě jmenování ministra mohl jednat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. V souladu s Ústavou.

A ani podivné vývody bývalého kariérního komunisty a dnes ústavního „experta“ Pavla Rychetského na tom nemohou nic změnit. Jedině snad pod vlivem blížícího se výročí pádu komunistického režimu a propukajících havlárií k tomuto dni opět nějak „vylepšit“ již beztak prachšpatně koncipovanou Ústavu České republiky. V ní už se dnes vůbec nehovoří o Českém národě, zato je už plná čertových kopýtek majících cíleně oslabovat naši státnost i zbytky suverenity. Tak se tam stoupenci „hodnot“ jistě pokusí přidat ještě nějaké. Když jim to dovolíme samo sebou….