Přívrženci politické korektnosti by si neměli jen pro sebe přivlastňovat významná výročí

Jestli mne něco dost zneklidňuje, tak to, když vidím, jak ti, co by rádi jiným lidem nasazovali za jejich názory náhubky a ti, co štvou proti prezidentovi a vládě, jak si chtějí pro sebe uzurpovat významná výročí.

Libor Čermák | foto: facebook autora

V poslední době to vidíme každou chvíli. Bylo tomu při výročí Palacha, bylo tomu při výročí 21. srpna a bývá tomu i při výročí 17. listopadu. Někde na nějakém pietním místě se sejde skupina přívrženců tzv. politické korektnosti a odpůrců našeho pana prezidenta s panem premiérem a předvádí se. Když tam přijede politik, který je přívržencem politické korektnosti, tak je samozřejmě těmi srocenými vynášen do nebe. Ale běda, když se tam objeví politik, který této jejich politické ideologii nepropadl nebo je dokonce příznivcem pana prezidenta Miloše Zemana. To se najednou proti němu z davu ozve něco, co nepatří do slušné společnosti.

Mne osobně by třeba vůbec nevadilo, kdyby politik, se kterým já zásadně nesouhlasím, šel položit květiny na připomenutí památky takovéhoto výročí. Jsem demokratického smýšlení, a tak respektuji právo každého na jeho politický názor. Ale jak je možné, že některým jedincům lidi jiného politického smýšlení při těchto pietních událostech vadí? Snad jedině proto, že tito jedinci ukazují, že oni sami nejsou demokraté.

Přitom bych rád připomněl, že to nebyl jen Václav Havel, kdo měl hlavní podíl na pádu komunistického režimu v roce 1989. Vždyť velký podíl na tom měli i oba jeho nástupci v úřadu prezidenta republiky. Vždyť například Václav Klaus starší (ač s ním v mnohém nesouhlasím), tak se stal prvním polistopadovým ministrem financí ve vládě tzv. vládě národního porozumění za OF. A Miloš Zeman? Jeho projev na Letenské pláni z 25. listopadu 1989 mám pořád v živé paměti.

A teď jsme svědky toho, jak někteří se snaží právě tyto lidi z připomenutí těchto událostí vyloučit. Rozhodně to není správný přístup. Vždyť ani sametovou revoluci nedělali sami, jak bychom dnes řekli, příznivci „pražské kavárny“, ale bylo to celonárodní vzedmutí. A tak tvrdím, že pokud si dnes chce tato připomenutí přisvojovat jen jedna politická ideologie, která chce na ty jiné politické směry plivat, měla by se důrazně zamyslet, zda to není náhodou ona, kdo chce někoho umlčovat třeba jen proto, že se ji nelíbí jeho politické názory. A tak to jsou právě příznivci oné ideologie, kdo chtějí pošlapávat odkazy takovýchto výročí.

Já jsem byl strašně rád, že se po sametové revoluci každému člověku ulevilo, když si už nemusel své názory nechávat pro sebe tak, jak to bylo před listopadem. A rozhodně bych nerad, abych si své názory opět musel najednou nechávat jen pro sebe, a to jen proto, že je někdo jiný nepovažuje za politicky správné čili korektní. To už bychom pak o demokracii mohli mluvit už jen v minulém čase.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském