Diskriminace restauratérů

Bohužel je faktem, že předmětná diskriminace je za podpory státu a veřejnosti směřována směrem k nim. Proč můžou provozovatelé jiných služeb legálně diskriminovat a restauratéři nesmějí?

Ilustrační snímek

V úvodu je nutno vysvětlit na co obsah článku vlastně reaguje. Jde o otázku zda zákaz – provozovatele restaurace – vstupu dětem je šikanou zákazníka v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele. Konkrétní případ pražské restaurace „Stodola House“ jen ilustruje jak je současný problém vážný a dlouhodobě neřešený. Pointou tohoto článku není otázka, zde je zákaz vstupu dětem do restaurace špatný, či správný. Osobně si myslím, že dítě se chování v restauraci naučí právě v restauraci, akorát u stolu s rodiči, nikoli v dětském koutu mimo dohled rodičů. Předpokládám, že vy rodičové doma obědváte se svými dětmi u jednoho stolu a neposadíte je někam na koberec do kouta).

Správná pointa tohoto článku a námětem diskuze by měla být jestli je správný ten dvojí metr, který veřejnost a hlavně stát provozuje. V minulosti zazněly argumenty o veřejném prostoru, veřejně přístupném prostoru. Namátkou uvedu pár příkladů zákazů ve veřejně přístupném prostoru a každý čtenář nechť si udělá závěr jestli jde o regulérní diskriminaci.

Návštěvní řád supermarketů a obchodních center

Každý supermarket – soukromý podnikatel – si vytvoří svůj vlastní individuální řád, ale v zásadě nebude moc rozdílný a lišit se bude v detailech. To co zákazníci ( a návštěvníci veřejného prostoru) zjevně netuší je fakt, že je ochranka může vykázat hned u vchodu pokud (dle výše uvedeného zdroje):

7. budete mladší 10 let bez doprovodu dospělé osoby
8. budete na kolečkových bruslích, koloběžce atd…
9. budete „zjevně“ podnapilí, nebo pod vlivem psychotropních látek
11. budete mít na sobě nedostatečné, roztrhané, či špinavé oblečení …..
18. budete mít střelnou zbraň bez povolení ochranky
19. jestli budete mít psa záleží čistě na vůli ochranky, pokud není pes vodící.

Zdroj: (ZDE)

Další omezení zákaznických práv jsou vyjádřena na dveřích všech obchodů – soukromých podnikatelů – ve formě piktogramů, kde najdete přeškrtnuté psy, zmrzlinu, pistoli, kočárek atd….

ZOO – soukromý podnikatel – Zákaz vstupu pejskům, kromě psů vodicích

Ačkoli psi nejsou zákazníci, omezení zákaznického práva se hlavně týká pejskařů. Ovšem tento zákaz provozují i majitelé penzionů, takže když někdo hledá nějaké ubytování na letní dovolenou musí koukat i na omezení dané majitelem – soukromým podnikatelem. Je tohle diskriminace?

Zdroj: (ZDE)

Dress code v divadle, v lepší restauraci a přidávají se butiky….

Proč smí – soukromí podnikatelé – provozovatelé jiných služeb legálně diskriminovat spotřebitele a restauratéři nesmějí? Jsou příčiny legální diskriminace ve výše uvedených příkladech jiné, než v restauraci? Každý legální zákaz (návštěvní řád, ZOO, Dress code) je pouhou reakcí na nezodpovědné chování zákazníka a účelem této preventivní kolektivní viny je ochrana skupiny zákazníků, kteří nechtějí být obtěžováni (v centru bruslemi, podnapilými návštěvníky, psy, zápachem ze špinavého oblečení).

Mají snad – dle platné ústavy – zákazníci restaurace, kteří nechtějí být obtěžováni dětským křikem, menší práva, než návštěvníci supermarketů, ZOO parků, divadel, kteří výše uvedenou legální diskriminaci přímo tolerují a souhlasí s ní v plném rozsahu?


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském