Co se asi tak děje v hlavách bonzáků, udavačů a jiných lidských šmejdů?

Občas se mi stává, že když se na dotykáči brouzdám na Facebooku, tak když na něco sáhnu, objeví se tabulka, kde je mimo jiné napsáno: „Nahlášení příspěvku“. Nahlášení? To se jako lidi mají za své názory navzájem někam udávat?

Libor Čermák | foto: facebook autora

Samozřejmě jsem už i já na internetu četl mnohokrát názory, se kterými nesouhlasím. Zvlášť, když je to nějaký článek, který podporuje pražskou kavárnu, politickou korektnost a jím podobná témata. Tak takový článek zpravidla čtu, obrazně řečeno, s rozkřeněnou pusou a zaťatými pěstmi. Ale abych měl jeho autora někam nahlašovat, že právě mně se jeho názor nelíbí, to by mne v životě nenapadlo.

A doufám že takové nahlašování článků a příspěvků na internetu, ať jsou jakékoliv, by nenapadlo nikoho, kdo se chce považovat za slušného člověka obhajující demokratické principy svobody názoru. Proto vám dám, milí čtenáři, takový jednoduchý test, ve kterém se pozná, jak moc jsou ve vás zakořeněné oni zmíněné demokratické principy.

Tak například čtete článek s názory, se kterými nesouhlasíte. A při jeho četbě máte podobně jako já rozkřeněnou pusu a zaťaté pěsti. Jak se zachováte?

a) Budete jeho autora proto chtít někam za to nahlásit, protože chcete, aby ho někde za ty jeho nekorektní názory nějakým způsobem potrestali?

b) Anebo si řeknete: „Nesouhlasím s jediným slovem, co píšete, ale i přesto chci do smrti hájit vaše právo to říkat?“

Pokud jste se rozhodli pro variantu „a“, tak vás lituji. Zcela určitě demokraty nejste a asi by se vám lépe žilo v nějaké totalitní diktatuře, kde platí jediný správný názor a každý jiný je špatný.

Pokud jste odpověděli variantou „b“, tak naopak u mne demokraty jste zcela určitě. Vnímáte, že v demokracii názor každého jednotlivce, ať je jakýkoliv, že je posvátný. Vy, jak říká Jára Cimrman, s ním samozřejmě můžete vést spory, můžete s ním i nesouhlasit, což je však to jediné, co s tím můžete dělat.

Přál bych si, aby lidí, kteří odpoví bodem a), bylo mezi námi co nejméně, pokud možno nikdo. A naopak lidí, kteří odpoví bodem b), bylo mezi námi co nejvíce. Jedině pak budeme mít skutečně zdravou demokracii.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském