Střezte se těch, kteří jsou na trhu pravidelně vidět

„Největší objevy se nerodí v plytkých rozhovorech na schůzích a při společenských příležitostech, ale v soustředěném nerušeném tichu pracovny nebo laboratoře.“ Karel May, nejslavnější německý romanopisec a vypravěč
Jeden rádoby lekor osobního rozvoje se nedávno vyjádřil, že mne v poslední době na vzdělávacím trhu není vidět. A že to je tedy špatně; že ten, kdo chce prosperovat, musí být co nejvíce pravidelně veřejně vidět. On sám že tedy pravidelně citelně vidět je.

David Gruber | foto: wikipedia.org

Pominu teď tu skutečnost, že z toho rádoby lektora přímo stříká každou minutou negramotnost, neznalost základních pravidel českého jazyka, sotva jen otevře pusu v nějakém svém videu nebo podkastu. Ale vzhledem k úpadku našeho školství se najde čím dál více lidí (zejména z mladší generace, ale jistě ne všichni), kterým to nevadí. Nevadí jim platit řádově přemrštěné sumy a nechat si radit v osobním rozvoji od lidí, kteří jsou tak silně osobnostně svinutí, že neumějí nebo nechtějí správně skloňovat podstatná jména, přídavná jména, řadové číslovky, chybují v příčestích minulých zejména středního rodu, nestydatě vyslovují nespisovné fráze. Podotýkám – to vše je nutné základní učivo nanejvýš sedmé třídy základní školy.

Vždy mi to připomene pacienta, který musí podstoupit náročnou operaci. Pohrdne však špičkovým chirurgem, primářem s řadou atestací a přednášejícím na univerzitě, a svěří se do rukou a pod nůž nemocniční uklízečky, která „je vidět“, hodně komunikuje o léčení na sociálních sítích, oblékla si hezký bílý plášť a po dlouhém učebním úsilí se naučila cizími slovy názvy tří, čtyř chirurgických nástrojů a částí lidského těla.

No – kdo chce kam, tomu není pomoci. Vzhůru z operačního stolu rovnou do hrobu, že?

Bavme se obecně

Ale nechci zde psát konkrétně o svých osobních případech. Chci v obecné rovině varovat všechny, kteří kdy od různých firem objednávají různá zboží a zejména osobní služby.

Normální je nechat se zde obsluhovat lidmi co nejvíce kreativními, kteří vymysleli a poskytují nové záležitosti, které nenajdete na internetu, které jsou užitečnější než dosavadní známé poznání, které vám zajistí vzácnou konkurenční výhodu – vědět a umět to, co nikdo v širokém okolí neví, neumí, neovládá.

A jak žijí tito fenoméni kreativity? Jejich mozek pracuje na plné obrátky po celý bdělý stav, od ranního procitnutí po večerní usnutí. Ti špičkoví pak zužitkovávají navíc i to, co jim dalo jejich podvědomí v době spánku – a vždy ráno v polobdělosti (tj. v psychické hladině alfa) zaznamenávají do své mozkové paměťové asociační listiny své skvělé převratné nápady, které nejvíce přicházejí právě v této době – jako nikdy jindy.

Tito fenoméni kreativity, největší poklad každého národa, pochopitelně musí být v naprosté pohodě, co nejvíce zbaveni jakýchkoliv administrativních úkonů, co nejméně rušeni. Nemohou se nějak citelně vyrušovat z práce sami, třeba pravidelným vykecáváním se na facebooku, twitteru, messengeru apod. Nemohu častěji než výjimečně chodit si pokecat do hospody, objevovat se na společenských příležitostech apod.

Nemohou mít každý den zapnutý mobil!! Jeho nenadálé zazvonění jim totiž může přetrhnout myšlenkovou nit vedoucí k milionovému objevu. Nit, kterou třeba nikdy později už nejde navázat; kreativita geniálních objevů je totiž velice plaché zvíře. A mít dnes celé dny vypnutý mobil, to je v dnešní době opravdu krutá oběť a kruté sebeomezení – ve prospěch jejich žáků a celého národa vůbec.

Znám takových skvělých nenápadných fenomenálních lidí desítky. Nesmírně si jich vážím a ctím je. Jsou tím nejlepším, co mne za mé celoživotní učitelské praxe potkalo. Téměř bez výjimky však bylo to, do dokázali, nikoliv obklopujícímu systému a prostředí díky, ale navzdory. Tvrdě vyvzdorováno. Znáte také někoho takového? Pište o něm/o ní…

Takové kreativní národní lidské poklady by měly samozřejmě někdy jednorázově svou užitečnost veřejně doložit. Třeba v oblasti cizího jazyka: Pokud nějaký kreativec dokáže zvládnout v obtížných podmínkách angličtinu z nuly a úroveň advanced za 90 hodin čisté výuky místo obvyklých 600 hodin, pokud to dokáže v období čtyř měsíců místo obvyklých dvanácti měsíců v cizině a šesti let studia v Česku, pokud toto doloží složenou zkouškou u světově certifikované školy… pak by měla v normálním státě stačit o této události nenápadná zmínka jednou. A pokud nikdo jiný nedokázal průkazně totéž zvládnout třeba za 80 hodin a druhý nejlepší to zvládl až za 200 hodin, tak ten kreativec, první na žebříčku osobního rozvoje v cizích jazycích, je už napořád u každého normálního člověka volbou číslo jedna, pokud chtějí učitele angličtiny. A jiného učitele si lidé najímají, až když ten první fenomenální nemá na ně čas, až je tedy odmítne. Ve svém nejvlastnějším zájmu – jak jinak.

Sebemasivnější, sebevlezlejší pozdější reklamní kampaň těch průměrných nemůže nikdy přebít drobnou informaci – jedno skromné jednorázové dávné opublikování kvality a výsledku toho špičkového. Aspoň v normálním gramotném národě se toto nemůže stát.

Buďte si jisti, že ten fenomenální angličtinář bude na různých internetových seznamech jazykových škol, na sociálních sítích a při společenských příležitostech samozřejmě „málo vidět“. Proto je přece fenomenální. Bude mít minimum času a energie na svou image. Proto je přece fenomenální.

Obdobně vše platí, když se chce někdo naučit (být naučen) lépe hospodařit s časem. Dáte přednost někomu, kdo vás otravuje pravidelnými maily se známými omletými drobty know-how, anebo si vyžádáte jeho vysokoškolský index, abyste se přesvědčili, zda byl ve skládání zkoušek široko daleko první, druhý nebo až desátý? V indexu je totiž u každé složené zkoušky datum. A samozřejmě ještě více pozornosti budete při výběru svého učitele time managementu věnovat tomu, zda jeho rychlost není na úkor kvality. To lze v indexu také snadno zjistit – u každé zkoušky je také samozřejmě uvedena její známka. Chce vás někdo učit? Tak zcela rozhodujícím znakem je, jak se uměl učit sám. Jak kvalitně, jak rychle a efektivně. A pro dobrého zájemce samozřejmě zkoušky na škole nejsou jedinou informací o učiteli. Dalším důležitým zdrojem je praxe toho potenciálního učitele. Za jaký čas například stihl napsat své knihy? Prvních deset užitečných a hojně čtených, prvních třicet, prvních padesát? Stačí pár kliků na internetu – a víte to.

Dalo by se ještě dlouho pokračovat… Ale nechci, aby tento text byl nečtivě dlouhý. Pro základní varování to dnes stačí.

Chytrému napověz, říká se. Tak tedy napovídám.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském