Rebelie proti neexistujícímu „šestému masovému vymírání“

ail Bradbrooková říká, že nápad založit Extinction Rebellion dostala, když byla zdrogovaná, tedy pod vlivem psychedelik. Dnes volá po tom, aby se rebelové masivně zfetovali halucinogenními látkami. Což mnohé vysvětluje.

Nebo by to mělo tak být?

Bradbrooková věří, že „Zabíjíme život na Zemi, jsme uprostřed šesté vlny masového vymírání a je možné, že lidstvo vyhyne.“ To si opravdu může myslet jen někdo, kdo je na tripu.Podíváme-li se na údaje https://ourworldindata.org, tak lidská populace nehyne, naopak přibývá. Zemědělské výnosy z hektaru také stoupají.

A podvýživa ve světě klesá. Růst lidské populace se ovšem už od 70. let zpomaluje a zastaví se okolo roku 2100 na čísle asi 10 miliard lidí. Tím by měl polevit i tlak, který rozmach civilizace vytváří na přírodu. Očekávat tedy můžeme stabilizaci, nikoli vyhynutí.

Podle IUCN za posledních 400 let vyhynulo okolo 800 známých druhů. To je méně než desetina procenta z 1,9 milionu známých druhů. Děsivé fámy o stonásobném zvýšení tempa vymírání vznikají statistickým trikem – stačí zaměnit absolutní počty za relativní změnu stavu. Například G. Caballos a legenda alarmismu Paul Ehrlich vydali 2015 studii, kde reálná čísla (od 1900 vyhynulo asi 477 známých druhů obratlovců.

To je asi 1 procento z 45 000 známých druhů obratlovců) srovnali se svými spekulacemi, jakým průměrným tempem obratlovci vymírali v preindustriální éře. Jelikož preindustriální variabilitu podhodnocují (jako legendární hokejkový graf v klimatologii), vyšlo jim to stonásobné zvýšení. Média pak zamlčí, že vyhynulo jen 1 procento a uvádějí pouze strašidelnější údaj o stonásobku.

Graf: Zcela vpravo u bodu nula vidíme geologickou éru, kdy aktivisté dělají Rebelii proti vyhynutí. Jenže žádné masové vymírání jako na konci Triasu či Permu nepozorujeme. Vymírání není tak dramatické, aby se odrazilo ve fosilním záznamu. Zdroj: https://kremlik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=731237

Srovnávat toto vyhynutí jednoho procenta obratlovců se pěti epizodami masivního vymírání druhů za poslední půl miliardy let je vědecky těžko ospravedlnitelné. Protože tehdy šlo o vyhynutí ne 1 procenta ale třeba 50% všech druhů. Je to nesrovnatelné. Je to jako srovnávat genocidu s rýmou.

Podle paleontologa Douga Erwina ze Smithsonian a jeho přednášky na zasedání Geological Society of America, je to s tou šestou vlnou masového vymírání trochu jinak. Erwin to vysvětluje na příkladu holuba stěhovavého, kterého v Severní Americe bývalo odhadem pět miliard jedinců. Než ho lidé v 19.století vyhubili a stal se symbolem vymírání druhů. Jak se to ale projeví ve fosilním záznamu? Nijak. Holub málokdy zahyne někde v bažinách, aby krásně zkameněl. Máme všehovšudy 2 ks fosílií tohoto ptáka. „Takže tady máme velice rozšířenou populaci ptáků, která byla vyhubena. Ale podíváte-li se do fosilního záznamu, tak si ani nevšimnete, že někdy existovali,“ dodává Erwin. Vyhynutí tohoto ptáka je ve fosilním záznamu neviditelné. Jako vyhynutí většiny položek z Červené knihy ohrožených druhů. Většina dochovaných fosílií jsou mořští živočichové, protože ti krásně zkamení bez přístupu vzduchu na dně moří. „OK, tak tedy kolik geograficky rozšířených druhů velkých populací mořských živočichů v poslední době vyhynulo? Odpověď zní – více méně žádné,“ říká paleontolog. Něco mezi nula až jedna procentem. IUCN ví jen o asi 20 mořských druzích, které dnes vyhynuly (a to ještě kdoví kolik z nich se dobře zachová ve fosíliích). Zatímco na konci Permu vyhynulo asi 90% fosilizovaných druhů.

Smysluplnější termín je vymírání druhů v holocénu (Holocene Extinction Event) a nikoli „šesté masové vymírání“. Protože s rozsahem předchozích pěti masových vymírání se to nedá srovnávat. Vymírání druhů v holocénu mají vesměs na svědomí lovci. Většinou se tím ale myslí vyhubení megafauny, která přežila konec doby ledové – jako jsou obří ptáci a poslední mamuti. Pokud XR protestuje proti vyhynutí mamutů, už je dost pozdě.

Obrázek: Fialový pták číslo 4 je novozélandský pták Moa (Dinornis robustus). Domorodým Maorům, poté co danou lokalitu osídlili, trvalo ani ne 200 let a ptáka vyhubili. Lovem. Ne oxidem uhličitým.

Pokud lovci vyhubí nějaký druh v divočině, neohrožuje to přežití člověka, protože lidé dnes většinu potravy získávají ze zemědělství. Erwin k tomu poznamenává: „Je to neskutečné, ale divoká zvířata dnes tvoří jen 3 procenta pozemských živočichů, zatímco lidé, náš dobytek a domácí zvířata tvoří zbývajících 97 procent té biomasy.“ Takže vyhyne-li bílý nosorožec (už se stalo), je to ztráta estetická, ale na globální biomase se to prakticky nijak neprojeví.

Povstání proti vyhynutí (Extinctionrebellion.cz) – údajně apolitické hnutí – chce vyhlásit výjimečný stav jako za války (stav nouze). Mělo by to vést k „dosažení uhlíkové neutrality do roku 2025 a ke snižování spotřeby“. A aby to prosadili, chtějí zrušit parlamentní demokracii a nahradit ji něčím jako byly sověty (oni to přejmenovali na „občanské shromáždění“ aby se lidé nelekli). Z hlediska vymírání druhů tyto návrhy nemají žádný smysl, protože živočišné druhy v holocénu ohrožují lidští lovci s harpunami, oštěpy a puškami. Neohrožuje je uhlíková stopa. Ptáka Moa nezabil oxid uhličitý, ale někdo ho nadměrným lovem dohnal k zániku. Vyhynulého texaského vlka neudusilo uhlíkové znečištění, ale byl vyhuben jako škodná. Za nadměrný rybolov (overfishing), který drancuje oceány, také nemůže topení uhlím.