Fake news – už jste si udělali kvíz?

Je velmi užitečné pro člověka rozeznat pravdu a lež. Podle mimoslovních projevů člověka i podle těch slovních, textových. A rozeznat názor od faktu či fakty podepřeného argumentu. Odkaz na zajímavý test a pár úvah naleznete dále.

David Gruber | foto: wikipedia.org

Zkuste si třeba po prolinku zatím jen dvě, tři z deseti otázek, ať nepřerušujete hned úvodem čtení tohoto blogu na příliš dlouho. Kvíz je zde.

Udělat jej celý zabere totiž trochu více času a přemýšlení. Mně to trvalo na stoprocentní úspěšnost téměř pět minut. Ale jsem zvyklý, sleduji politickou situaci a zabývám se tímto tématem mnoho let.

Test mi připadá docela slušný – na to, že výroky o společnosti, politice, o jiných humnitních oblastech nelze stoprocentně poměřovat exaktním pravítkem matematiky. A na to, že sice silný hnidopich i zde nalezne vždy nějaká „ale“ – nicméně pokud jsou taková „ale“ i zde, tak jsou malá a velmi únosná.

Sám vím, jak je náročné vytvořit správnou sadu otázek po textovém testu na čtenářský výkon (rychlost, chápavost, vystižení podstaty) v kurzu rychločtení. Tak, aby při nabídce více variant a pokynu k zaškrtnutí právě jediné byla ta jediná jednoznačně správná (nejsprávnější) a ty ostatní měly vždy oproti textové pravdě či textovému tvrzení jednoznačnou závadu, jednoznačný „háček“, kvůli kterému správné být prostě nemohou.

Existuje řada dalších vyhodnocování obsahové stránky čtenářského výkonu. Kromě výše popsaného výběru z variant též používám systém TFN, tedy „true, false, not available“. Po kratším textu novinového nebo časopiseckého typu čte žák postupně deset výroků, deset oznamovacích vět – a u každé má přidělit jedno písmeno: T v případě, že výrok je vzhledem k textu článku pravdivý (= true), F v případě, že výrok je vzhledem k textu článku nepravdivý (= false) a N v případě, že o pravdivosti výroku vzhledem k textu článku nelze rozhodnout = rozhodnutí není k dispozici = not available).

Klíčové zde je ono vzhledem k článku. Pokud by po textu následný výrok zněl 1 + 1 = 2, lze si představit všechny tři varianty. Variantu T, když to v článku uvedeno je. Variantu F, když článek je například o počítání ve dvojkové soustavě a uvádí pro tuto soustavu správně, že 1 + 1 = 10. (Sakryš, doufám, že zde humanitně ladění čtenáři neztrácejí dech a pozornost… a slibuji, že složitěji v matematice zde nepůjdu.) A konečně i variantu N, kdyby o takovém součtu v článku nebyla ani zmínka.

Markéta Šichtařová si nedávno tohoto textu na rozpoznávání fake news také všimla, a to zde.

Markéta tento test silně napadá – svým typickým vášnivě kritickým tónem. Tónem, kterého si většinově vážím a většinově jej oceňuji. (Mimochodem, teď si uvědomuji – u žádného Markétina blogu si nevzpomínám, že by něco celkově idylicky bezvýhradně chválila, i když k pochválení je kolem nás leccos.)

Něco mne však tentokrát v Markétiných řádcích trochu zarazilo; posuďte sami, kousek z nich ocituji, citát je kurzívou a začíná tím, jak Markéta přejímá z kvízu otázku č. 10 – to je v citátu z jejího blogu tučně. Poté ji sama kriticky komentuje – to je v citátu z jejího blogu netučným písmem:

* * *

Zadání: „Přečtěte si následující výrok a rozhodněte, jestli je pravdivý, nebo ne.“

Výrok: Předseda České pirátské strany Ivan Bartoš v roce 2014 prohlásil, že když lidé hlasovali v referendu o přistoupení ČR k EU, byla povinnost přijmout euro součástí otázky. ANO / NE.

A mluvil tedy pravdu? Přesné znění otázky v referendu bylo následující: „Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii členským státem Evropské unie?“ Na hlasovacím lístku nebylo o euru ani slovo. Matematická výroková by tedy velela odpovědět „ANO – Bartošův výrok byl pravdivý“.

Jaké to však překvápko, když tvůrci testu chtějí slyšet odpověď přesně opačnou: „NE – Bartošův výrok pravdivý nebyl. Šlo o fake news.

* * *

Konec citátu z Markétina blogu. Já jsem na rozdíl od ní přesvědčen, že matematická výroková logika by tedy velela odpovědět NE. Že když na hlasovacím lístku nebylo o euru ani slovo, když tedy slova o euru nebyla součástí otázky, tak prostě Ivan Bartoš nemluvil pravdu.

Kdyby slova o euru byla součástí otázky, tak to, co Bartoš prohlásil, je pravdivé. Když ovšem slova o euru nebyla součástí otázky, tak to, co Bartoš prohlásil, pravdivé není.

Správné to není u výkladu Šichtařové, ale správné to je u klíče ke kvízu o fake news. Kvíz není tedy zase tak úplně blbý. (I když má jiné nedostatky – možná podle mne někde podprahově vychovává k tomu „jedinému správnému“ kavárenskému názoru…)

Markéta Šichtařová je prostě v tom svém typickém rozohnění se také i rychlá – jak do plození dětí, tak do napsaného úsudku. Rychlost je fajn, ale občas se něco přehlédne. A proto musí zaskočit rozvážnost seniora Davida.

Jinak – že všem fake news kolem nás může být dávno odzvoněno, to decentně připomínám zde.

Snad by stačilo přečíst tuto recenzi v hlavním zpravodajství všech našich nejsledovanějších televizí – a byl by s manipulacemi jednou provždy svatý klid. A znovu dodávám, pokud je to řešení komplexně a multimetodicky v jedné jediné knize a nikde jinde, tak info o ní není žádná reklama, ale obecná zajímavost.

Ale lidé žijí v bublinách a nevidí, co je kolem nich, i když to něco kolem nich často úžasně řeší jejich zdánlivě neřešitelný problém.

A proto je třeba ty bubliny neustále zkoušet propichovat, aby zavál čerstvý vánek. Díky blogu idnes to aspoň trochu jde.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském