Vojenske cvičeni za Husaka, ve jmenu pokroku a miru…

Už je to davno pryč. Mladi ani netuši, jak to vypadalo, maju pocit, že to byl taky skautsky tabor ve většim. Staři už to špatne zapomněli, dobre v hlavě zustalo. Tuž připomeňme si…

Ladik Větvička

V lednu se na klepaču nedalo schazat. To bylo v době, kdy mrazy byly opravdove, snih vrzal pod nohama a že je vic jak deset pod nulu se poznalo podle teho, že staršimu brachovi, vojakovi na opušťaku, mrznuly chlupy v nose. Ale bracha řikal, že to nic neni, bo když je na cvičeni na Libave, tak je tam aji minus třicet a nikomu to nevadi a spi ve spacakach ve stanach jak v letě v Durankulaku.

Raz nas vojaci pozvali na exkurzi a bylo to fajne, ukazovali nam krabice s ručnima granatama, polni kuchyňu s vonicim gulašem a dovolili nam sednut se za volant vetřiesky. Zežrali zme dycky gulaš, zaleli ho žlutu sodovku, hazali granaty na cil aji do dalky a poprve si vystřelili ze samopalu Sa-58. Byla to šlaha jak cyp. Že granaty nevybuchovaly tajak ve filmu, nam nevadilo. A že v samopalu byly slepe naboje, zme tež netušili. Horku nabojnicu, kera z teho kveru vyletěla, sem si schovaval ještě hodně dluho. Kdyby mi tenkrat kdosik tvrdil, že byla slepa, zbil bysem ho. Vždyť sem tu šlahu slyšel, aji viděl na vlastni uši a oči. A na ten krasny pach spaleneho střelneho prachu se neda zapomenut…

A jak vzpomina na vznik snimku autor Boris Renner?

„Venku se objevil sníh a bylo jasné, že musím rychle zorganizovat nějaké zajímavé focení pro leden do kalendáře. Měl jsem v hlavě základní vojenskou službu a ideálně scénu – zimní cvičení. Ovšem jak na to?

Kamarád Dušan Pála mi doporučil Pavla Šostoka, coby odborníka přes vojenskou techniku. Po cestě do Dolní Lutyně , kde Pavel bydlel, jsme míjeli starý rozpadlý zámeček a o lokaci pro focení bylo rozhodnuto. Když pak najela technika včetně vojenské Tatry, V3Sky, Gazu a polní kuchyně kde se ohřály domácí klobásy, byla to krása!“

Autor: Boris Renner, Ostrava. Použite se suhlasem autora.