Zklamaní

Překvapivě mnoho našich spoluobčanů říká, že je zklamáno vývojem situace u nás. Kompetentní lidé se nevyjadřují, pokusím se tedy nad tím zamyslet sám.

Ladislav Jílek | foto: FB autora

Pominu ty, jejichž důvody by bylo možné vyjádřit slovy: Socializmus byl fajn, byli jsme mladí, zpíval Gott a bavila nás Jiřinka Bohdalka. I tráva tenkrát byla zelenější a nebe modřejší.

Všechno je rozkradené

Ano, mnozí lidé uvěřili komunistické tézi, že nejlíp bude, když všechno budeme mít dohromady, jak zpíval Werich ve filmu Císařův pekař. Znárodnili jsme všechny podniky a řídili je pracovníci dosazení a prověření stranou. Podniky postupně ztrácely dech, zaostávaly za světovým vývojem a nebyly schopné zásobit trh ani z hlediska množství, ani z hlediska kvality či modernosti zboží. Mezi disidenty byli filozofové a umělci, ekonomů tam bylo minimum. Po listopadu 89 nejdříve mysleli, že budeme hledat třetí cestu. Až přišel Václav Klaus a řekl, že třetí cesta vede do pekel a jediným řešením je tržní hospodářství. A prosadil to. Ke stejnému závěru došli dříve či později ve všech postkomunistických zemích i v Číně, která je stále komunistická. Tržní hospodářství tam však přineslo hospodářský zázrak. Privatizace u nás probíhala všelijak, uplatnily se přitom různé praktiky a nabalili se hlavně včerejší nomenklaturní kádry. Slyšel jsem například, jak byla privatizována huť POLDI Kladno a takových případů bylo jistě mnoho. Trh to to však prověřil a ti neschopní zkrachovali nebo to prodali. Všechny naše podniky dnes vyrábějí zboží v dostatečném množství a kvalitě. Prodejny jsou zásobené jako nikdy před tím. Potvrdilo se, že privatizace byla nutná a nakonec i úspěšná.

Špatná morálka

V různých formách slyším nářky na chování lidí, na špatnou morálku, která vládne kolem nás, apod. Prvý problémem je, jak změřit úroveň morálky, zda mají pravdu ti, kteří říkají, že se zhoršuje. Možná mají pravdu. Po válce bylo minimum rozvodů od války jejch počet stále roste. Povšimněme si však, že na křivce růstu rozvodovosti se nijak neprojevují politické změny. Nezdá se, že by morálku ovlivňoval politický systém. Jestliže je někdo křivák nebo podrazák, tak jim bude i při změmě režimu, to konstatoval i Karel Čapek v roce 1938. V totalitních režimech se však mohou křivé charktery projevit beztrestně. Například po atentátu na Haydricha bylo popraveno několik tisíc našich občanů, k popravě stačilo anonymní udání, že dotyčný schvaloval atentát. Prý byly případy, kdy se někdo pomstil sousedovi tím, že ho udal. Nebo případ ze sousední vesnice, který se stav v padesátých letech. Komunisté tam potřebovali zastrašit sedláky, kteří nechtěli vstoupit do JZD. Jdenou ráno zastavilo, myslim u šesti stavení šest nákladních aut. Rodině řekli, že je odsunuta do pohraničí. Naložili to nejnutnější a jeli do neznáma. Tam dostali velmi špané bydlení a práci na státním statku. Několik dní před tím komunisté v té sousední vesnici sestavovali seznam a každý tam napsal toho, na kterého měl pifku.

Mezi vyšetřovateli StB či Gestapa bylo mnoho sadistů, jako například Grebeníček starší, kteří si mohli beztresně vylévat své zvrácené choutky na neviných. Tak by se dalo pokračovat. Netvrdím, že náš právní systém funguje bezvadně, k takovámto excesům však dnes nedochází.

To, že se lidé změnili, však přiouštím. Například v roce 1990 bylo těsně před volbami sděleno, že Bartončík spolupracoval s StB a lidovci ve volbách pak lidovci dostali mnohem méně hlasů, než kolik ukazovaly předvolební průzkumy. Dnes spolupracovník StB suveréně vyhrává volby a zdá se, že opět vyhraje navzdory shromáždění na Letné. V listopadu 89 vyzval Václav Malý lidi na Letné, aby se pomodlili Otče náš. Všichni se modlili, i ti, kteří modlitbu neznali, prý hýbali rty. Po třiceti letech už to neudělal.

Bezdomovci

Je to skutečně smutný pohled, za minulého režimu bylo bezdomovců velmi málo. Co k tomu říci? Existuje svoboda vnější, to je když mi nikdo nezakazuje cestovat nebo studovat nebo mne trestáí za to, že jsem řekl svůj názor. A existuje svoboda vnitřní. To znamená, že člověka nesvazuje alkohol nebo drogy. Dokonce i touha po věcech může člověka svazovat do té míry, že si půjčí peníze na nevýhodný úrok a neuvažuje, že nebude schopen ho splatit. Tito vnitně nesvobodní lidé se nejsnadněji stávají bezdomovci, Pro takovéto lidi je lepší, když je omezena i jejich vnější svoboda. Například tak, že musejí mít v občance razítko, že jsou zaměstnáni, jinak mohou být stíháni za příživnictví. Ano, pro část lidí představuje svoboda nebezpečí. Omezovat proto svobodu všem?

Asi jste si všimli, že to bezdomovectví vidím jako problém těch lidí, nesdílím názor komunistů, že za vše může špatný společenský řád. V tomto přpadě nedostatek práce. Práce je však dost, kdo chce pracovat, nejde uplatnění. Jen lidé s omezenou pracovní schopností a ženy před důchodem hledají místo obtížněji. Mezi bezdomovci však výrazně převažují muži, je mezi nimi velmi málo žen a neviděl jsem ještě bezdomovce Roma, ačkoliv právě ti většinou nemají žádnou kvalifikaci a výběr míst mají velmi omezený. Bílý zdravý muž nemá problém najít práci.

Tedy zásadní důvod k nespokojenosti nevidím.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském