Na české pohádky nedám dopustit

eši jsou prý jedinou zemí, kde dospělí o svátcích sledují pohádky. A zvlášť se jim líbí ty s tzv. genderově a politicky nekorektními stereotypy. To se ale zas nelíbí těm, co chtějí náš národ předělávat k obrazu své korektnosti.

Libor Čermák | foto: facebook autora

Takový pocit jsem měl, když jsem si na seznamzpravy.cz přečetl článek mého jmenovce Miloše Čermáka s názvem „Češi by se měli léčit ze závislosti na pohádkách“, viz odkaz ZDE.

Článek se nejprve zabývá rozborem českého národa a jeho vztahem k pohádkám, který je dle autora asi nevhodný k tendencím, které jdou kolem nás. Článek obsahuje i kritiku klasických pohádek (Ošklivé káčátko, Šípková Růženka, Červená Karkulka, Sněhurka, Hloupý Honza a další. K tomu je přidána informace, že jedna hollywoodská celebrita se nechala slyšet, že její děti mají kvůli ošklivým stereotypům klasické pohádky zakázané. A na závěr je výzva, aby se tyto klasické pohádky přepsaly a přetočily. Když to shrnu, tak dle autora by se asi měl jak český národ, tak klasické pohádky změnit, neboť v současné době asi nejsme v souladu s tím „moderním“, „progresivním“ proudem. Bohužel jak je vidět, někteří lidé takto podivně uvažují.

A co na to říkám já, Libor Čermák? Vždy, když někdo chce měnit zavedená úspěšná literární díla ve smyslu nějaké korektnosti, tak mu chci dát tvrdě najevo, že s jeho názory zásadně nesouhlasím. I já jsem napsal několik pohádek a příběhů. Tady na blogu je většinou mám (vizPohádka o zázračném betlémuJak se planety učily bruslitJak inlajny chtěly být čistéPohádka o (ne)šťastné TřináctceO Honzovi a říční víle StříbravěPohádka o dračím stromuPohádka „O bílé paní Bradlecké“ a další mé dárky čtenářůmO zakleté králově a kouzelném amuletu, plus ještě několik seriálů. A už teď mám na zítřek, na Štědrý den v mém administrativním rozhraní připravenou další pohádku).

A myslíte si, že, kdyby v nich nějaký stoupenec té novodobé progresivní politické, genderové a další korektnosti našel něco, co je podle něj nekorektní stereotyp a vyzval mne k přepsání těchto mých příběhů, myslíte, že bych ho poslechl? To víte, že bych ho neposlechl! Moje příběhy jsou moje nápady a moje duševní vlastnictví. A jestli se to jemu nelíbí, tak ať si on napíše nějaký svůj dle jeho názoru korektní příběh. Ale mne ať nenutí do něčeho, s čím třeba ani politicky nesouhlasím.

Takže milí „progresivisti“. Vezměte náš český národ takový, jaký je a nenuťte ho do věcí, které se mu nelíbí. Protože, když náš národ budete nutit do věcí, se kterými nesouhlasíme a které se nám nelíbí či dokonce příčí, tak nás určitě nepředěláte. Ale naopak se může stát, že naši lidi se otočí právě proti vám. Dělo se tak vždy, když nám něco někdo takto uměle podsouval. Tak to bylo za protektorátu, za komunistů, za „moderních progresivistů“ z pražské kavárny a bude tomu tak i kdykoliv v budoucnosti.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském