Co bych přál naší zemi do dvacátých let 21. století?

Desátá léta 21. století bohužel začaly nepříliš dobrým obdobím. To však v roce 2013 skončilo a tehdy začalo období světla. Co bych nám všem přál do nového desetiletí? Určitě nikoliv to, co si přejí stoupenci politické korektnosti.

Libor Čermák | foto: facebook autora

Vážení čtenáři a spoluobčané,
vstupujeme do nového roku 2020 a současně do dvacátých let 21. století. Desátá leta byla v naší zemi rozdělena na dvě různá období. To období do roku 2013 bych nazval obdobím temným, obdobím ekonomické recese, obdobím velmi špatné vlády, která vymýšlela takové věci, kvůli kterým bylo s obyčejnými lidmi zacházeno jako s hadrem. Je dobře, že toto pro naši zemi nepříliš kladné období skončilo už v polovině roku 2013. To ona již zmíněná a vláda konečně padla. O od té doby již dvakrát za sebou jsme si zvolili vládu a prezidenta, co jsou skutečně na svém místě, kdy svoboda, demokracie, ekonomika ČR i ekonomická situace našich lidí jde nahoru. Jen mne mrzí, že se i v současné době dokážou najít i takoví lidé, kterým se po tom nedobrém období 2010-13 stýská, a chodí se za své politické dinosaury dokonce srocovat na Václavské náměstí či na Letenskou pláň. A tak z celého srdce věřím, že rozumní lidé našeho národa se jimi ovlivnit nedají, a budou při každých dalších volbách skutečně sami myslet na to, co bude pro ně osobně nejlepší. To je mé první přání do nového desetiletí. A jaká jsou ta další?

Především bych si přál, aby i do dalších let byla zachována svoboda slova, alespoň taková, jaká je nyní. Nebo raději ještě nějaký lepší stav, který je naopak co nejvíc vzdálený od toho, co se děje v některých jiných státech, kde jsou obyčejní lidi kolikrát pronásledováni či dokonce trestáni i třeba jen za to, že například na internetu či jinde se nějak proviní proti jakýmsi podivným korektnostem.

Dále bych si přál, aby i nadále vzrůstala ekonomická síla jak našeho státu, kdy se budeme i nadále vyrovnávat či dokonce předbíhat i mnohé vyspělé země západní Evropy. A aby také vzrůstala ekonomická síla všech obyvatel ČR bez ohledu na to, ze které ekonomické třídy pocházejí.

A jako člověk, který pracuje ve školství, bych mnohé přál i našim dětem. Jednak jim přeji, aby měly takové štěstí, že budou chodit do takových škol, do kterých za nimi nebudou dolézat žádné politické neziskovky, aby do nich indoktrinovaly ten jejich jediný správný názor, ale aby školy naopak umožnily, aby každý si mohl udělat takový názor, který bude vycházet z jejich životních zkušeností.

Dále bych našim dětem přál, aby v sobě místo vysedávání u nejrůznějších debilizátorů opět našly touhu po běhání a sportování venku, po přírodě a dobrodružství, alespoň tak, jako tomu bylo za našich mladých let. A je mi celkem jedno, zda to bude organizovaně (v rámci kroužků a oddílů) nebo neorganizovaně (s kamarády). Neboť to pro ně bude daleko zdravější styl života než to, jak většina z nich žije teď.

A také bych jim přál, aby jim nikdo nechtěl brát naše prastaré tradice (adventní, vánoční, velikonoční, pálení čarodějnic a další), a to jenom proto, že by to prý údajně mohlo urazit někoho z nějaké jiné cizácké kultury. Ale naopak, aby se naše tradice prohlubovaly či dokonce obnovovali i ty staré české polozapomenuté.

Jsem přesvědčen, pokud by se mé vize a přání pro 20. léta 21. století vyplnily, nepochybně by se i toto právě začínající časové období přidalo k těm světlým obdobím našich dějin.

Přeji úspěšný nový rok 2020


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském