František má problém: třetina kandidátů na biskupa mu řekla „NE“

„Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu“, čteme v listu apoštola Pavla Timoteovi – I. Tim. 3,1. Ženevský překlad: „Když někdo usiluje v církvi o vedoucí post, touží po velkém a úctyhodném úkolu.“

František má ducha antikrista ?

V raném středověku se za funkci biskupa dokonce platilo velkými penězi. Obsahoval totiž nejen prestiž církevní, ale i politickou. Bylo to období velkého mravního úpadku. Jak mohlo k tomu dojít?

Původně byly v církvi po smrti apoštolů jen dva církevní úřady: starší a jáhen. Starší se v křesťanských společenstvích věnovali duchovním záležitostem, tzn. šíření víry, ochrany učení a utvrzování ve víře, zatímco jáhnové se věnovali hlavně oblasti sociální, aby nikdo netrpěl nouzi.

Úřad biskupa je odvozen z řeckého episkopos. V češtině bychom našli téměř deset významů toho slova. Nejlépe to vystihuje termín pastýř. Když si apoštol Pavel pozval starší církve z Efezu, kladl jim na srdce, že je Duch svatý ustanovil za pastýře Boží církve. (Sk.20, 28)

V průběhu času se původně kolektivní úřad starších změnil na post jednoho muže. Dnes je např. biskup v katolické církvi v dané diecézi nejvyšší církevní autoritou a podléhá pouze papeži. Ten současný, František, v jehož kompetenci je nové biskupy jmenovat, si už učinil seznam kandidátů. Problém je, že mu celá třetina kandidátu odmítá jmenování přijmout.

Důvodem odmítnutí jsou údajně osobní motivy. Necítí se být vhodní přijmout takovou odpovědnost. V dnešní době už nestačí jen hájit církevní učení. Církev potřebuje „méně profesorů a více pastýřů“, míní vedoucí Biskupské kongregace ve Vatikánu Marc Quellet.

Je potěšující, že se Katolická církev vrací do apoštolské doby, alespoň co se týká obsahu biskupského úřadu.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském