Největší tajemství mužů, jaké kdy ženám svěřili

Zamyslete se nad oceněním boha stvořitele, jenž tvořil první ženu Evu až coby druhou bytost, po Adamovi. A když někdo něco vytváří poprvé, může tápat. Druhý pokus, žena, pak už bývá zdařilejší. Je tedy žena vývojově výše než muž?

David Gruber | foto: wikipedia.org

Citát zní takto:

„V bibli stojí psáno, že bůh stvořil Adama coby první lidskou bytost vůbec. A když se něco dělá poprvé, tak to většinou bývá s řadou nešikovností, chyb a nedostatků – prostě začátečnické dílo. Ženy, vzpomeňte si, když jste poprvé vařily svíčkovou nebo poprvé řídily auto. Do jaké míry to byl perfektní bezchybný výkon, perfektní zaběhaná rutina? Do dosti malé míry, že? Spíše asi šlo o začátečnické tápání… Ovšem žena, pozdější boží výtvor z Adamova žebra, to už byla práce rutinovaného „člověkotvůrce“. Tam už si dal bůh pozor, co oproti stvoření Adama vylepšit, čeho fyzicky a psychicky trochu ubrat nebo přidat. Žena je tudíž přirozeně tvorem vývojově dokonalejším – a basta!“

Konec citátu.

Bohužel, nemohu zde uvést prolink na pramen. Uvedením bych se totiž mohl dostat do rozporu s kodexem blogera, který je v tomto ohledu podle mne nastaven trochu podivně. Ale respektuji jej, nechci dělat potíže zdejším adminům.

Vraťme se raději k obsahu našeho citátu. Místo slova „bůh“ by klidně mohlo stát „matka příroda“. Ať si přijdou na své i křesťané i darwinisté.

Matka příroda je moudrá, říká se často. Obdivujeme, jak jen dovedla vývojem vytvořit na zeměkouli tolik rozličných rostlinných i živočišných druhů, tak vynalézavě uzpůsobených svým konkrétním životním podmínkám. Jak dovedla dojít k rovnovážným regulačním mechanismům, kdy přemnožení jednoho druhu posiluje populaci jeho predátorů, až se počty kořistí zredukují a tím se následně vyváženě zredukuje i generace těch predátorů, kteří pak nemají dostatek potravy…

Hodně se obdivuje výtvor přírody zvaný „lidské oko“. Je to úžasná stereokamera s transfokátory, s neskutečně velkou rozlišovací schopností, s umem okohybných svalů pootočit synchronně obě bulvy s přesností tisíciny milimetru. To vše za časový interval několika setin sekundy. Přičemž do těch několika setin sekundy se vejde jednak akcelerace očních bulev z nulové rychlosti na rychlost přesunu, jednak ten bleskurychlý přesun a jednak decelerace, tedy dobrzděni pohybu bulev z rychlosti přesunové na rychlost nulovou.

Tři fáze – a celkový čas cca čtyři setiny sekundy, jak je známo například z řady výzkumů pohybů oka při čtení textu. To je úžasné.

Dokonalost zrakového čidla, tedy oka, se předhazuje někdy darwinistům jako argument, že něco takového nemohla stvořit „tupá“ příroda, ale jedině moudrý bůh.

Ale zpět k mužům a ženám

Předchozí odstavce byly o tom, jak je matka příroda moudrá. Při bližším pohledu však zjistíme, že matka příroda byla v lecčem i docela hloupá. Mimo jiné v oblasti mužů a žen. Čtěte dále, postupně na to dojde.

První příklad hlouposti: Proč matka příroda vytvořila a ponechala na tom našem světě proces zvaný stárnutí. Proces postupného bolestivého uvadání živých organismů, proces psychicky náročný až nezvladatelný (viz písnička Jarka Nohavici „… o smrti, se kterou smířit nejde se…“). Proces začasté neskutečně bolestivý. Proces beznadějný, který přes všechno vědecké snažení vede k definitivní absolutní prohře, tedy ke smrti a tím i ke ztrátě všeho toho, co měl nějaký vyspělý lidský jedinec ve své hlavě – vzdělání, zkušenosti, moudrost… Rychlá klidná bezbolestná smrt je v repertoáru matky přírody vzácnou výjimkou.

Druhý příklad: Nemoci. Kolik jen matka příroda seslala na nás nemocí, kolik bolestí, trápení… Na rozdíl od stárnutí nemoc v sobě obsahuje naději, perspektivu možného uzdravení. Ale není někdy zklamaná naděje horší než od počátku poznaná beznaděje? Navíc, řada nemocí je bez té naděje – takzvané nemoci nevyléčitelné.

A třetí příklad hlouposti matky přírody: Konflikty. Zatímco v předchozích dvou případech (stárnutí, nemoci) se matka příroda zachovala spravedlivě rovnoměrně hloupě k oběma pohlavím, mužům i ženám, tak v případě konfliktů je podle mého hlubokého přesvědčení i celoživotní zkušenosti miska vah nepříznivě nakloněná. Nakloněná v neprospěch mužů. Matka příroda zařídila, že sameček, tedy u druhu homo sapiens muž, má nárok se rodově zachovat a rozmnožit hlavně a často výlučně tehdy, je-li nejagresivnější ze všech. Jen před takovým samečkem se většině žen podlamují kolena. Mezi ženami má nárok rozmnožovat se snad každá mladá zdravá, mezi muži uspěje až ten, kdo vyhraje v agresivní konfliktní konkurenci. Kdo převýší druhé muže v boji, v soutěži, ba i v politice. Předseda vlády mívá mladší a hezčí manželku než poslední pomocný dělník. Ale poslední pomocná dělnice může mít stejně fešného, ba i lepšího manžela v porovnání s předsedkyní vlády.

A tak jsou zde mužští sokové. Nejprve bojující proti sobě dřevěnými kyji, pak kamennými, bronzovými a posléze železnými oštěpy a sekyrami, pak meči v brněních, pak puškami, bombami… A nakonec dnes třeba dehonestacemi v médiích, pomocí fake news, internetovou diskusní kanálií. V pozadí všech těch soupeření je vždy cítit ta touha „já jsem lepší než ten druhý muž, já si více zasloužím žít v přepychu a pářit se s nejpřitažlivější ženou či ženami“.

Ženy často cítí svou menší silovou fyzickou agresivitu jako přednost („Ať vládneme my ženy, bude méně krvavých válek!“).

Muži by jim tento svůj hendikep měli konečně pokorně přiznat. Možná by tím v očích žen docela stoupli.

Poslední odstavec je už náznakem blízko tomu, co je v nadpisu tohoto blogového článku. Kdo pátrá, ten vypátrá zbytek, tedy celé toto tajemství.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském