Zemanova mistrovská partie pokračuje. A pokrytecký křik kalouskovců a médií o údajné 101 naznačuje odpověď, proč je dále bez soudu vězněn David Rath.

Prezident zjevně zatáhl v posledním okamžiku za záchranou brzdu. Cuklo to a někteří prominentní pasažéři se válejí v uličce jeden přes druhého. A křičí, že tohle se nesmí. Jenže záchranná brzda je právě od toho.

Festival pokrytectví, který právě duní českými médii, není ničím novým. Odehrával se pravidelně, když prezident Klaus jednal v zájmu země – proti mediokracii a na ni navázaným politickým elitám, které v České republice reprezentují zájmy Německa (pod krycím názvem EU) nebo Spojených států. Okamžitě byl pro ně buď „agent Moskvy“, nebo šel „za hranu ústavnosti“. Viz Lisabonská smlouva atd. Nyní si – v jiném gardu – totéž „užívá“ prezident Zeman.

Podle not profesionálního cynika

„Tímto Zemanovým rozhodnutím byl opuštěn politický systém parlamentní demokracie a nastolena orientální despocie putinovského střihu. Je to nejvážnější ohrožení demokracie od roku 1989,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz poslanec TOP 09 Daniel Korte.

„Myslím si, že čin pana prezidenta Zemana je protiústavní a je to možno charakterizovat jako ústavní puč,“ říká zase havlistický politický turista Jaromír Štětina, tentokrát protlačený do senátu na kandidátce TOP 09.

Úplně nejdokonalejší číslo, jak jinak, ovšem předvedl Karel „Číro“ Schwarzenberg. Ten přímo nazývá Zemana fašistou, protože prý směřuje ke korporativistickému státu Mussoliniho typu. Tento Miroslavem Kalouskem zamýšlený „nástupce“ Václava Havla zřejmě vůbec netuší, co jeho zvěčnělý guru od počátku chtěl. Určitě nečetl – alespoň v německém překladu – ani Havlovu Moc bezmocných a jiné manifesty, kde je právě korporativistický stát ideálem.

Ale nevysmívejme se nevzdělaným starcům. Podstata je jednoduchá: Prezident Zeman nejenže nejedná na hraně ústavy či za ní, ale zcela v jejích intencích. Jenže se to právě Kalouskově vládě v demisi nehodí. A zoufalá ODS, místo aby právě teď začala „dělat politiku“ a manévrovat proti mistru politického cynismu, jenž ji z postu „vlastníka“ státní kasy dostal, kam chtěl, hraje v jeho notách. A jistě se ještě přitom tetelí radostí, že zase jednou je ve shodě s mediálním mainstreamem. Asi jim není pomoci.

Ústava? Politika? Parlament? Co to je?

Všichni ti velcí obránci ústavnosti a demokracie však mají krátkou paměť. Vždyť to byli především oni – mediální vládci „veřejným míněním“ a jejich političtí přisluhovači – kdo dávno v naší zemi politiku a demokracii uvedli do stavu klinické smrti.

Nejpozději a zcela otevřeně v roce 2009. Tehdy se stalo něco, co je skutečně ukázkovým příkladem protidemokratického převratu: Ústavní soud pár týdnů před parlamentními volbami tyto volby – zrušil. Soud, který má vykládat soulad „obyčejných zákonů“ s ústavními, anuloval ústavní zákon – tedy část ústavy – který přijal suverén demokracie, parlament. Několik nevolených soudců rozhodlo, že lidem vezme právo volit! Existuje snad nějaký podobný znak totality než právě toto?

Kde byli všichni ti dnešní křiklouni? Moudře a souhlasně kývali. Aby ne, když bylo jasné, že tím přišel o „ložené“ vítězství ve volbách nenáviděný socialista Jiří Paroubek! Autor těchto řádků také rozhodně nepatřil k jeho obdivovatelům, ale tento pučistický manévr okamžitě odsoudil. Narozdíl od Štětinů, Kalousků a spol., kteří pokrytecky hlásili, že rozhodnutí ústavního soudu respektují. Proti se postavil jen prezident Klaus a schytal od mediokracie, že chce narušit „dělbu demokratické moci“.

Dnes se nehraje o nic jiného, jen v opačném gardu. Jen jde o to, aby volby byly tentokrát dříve, zatímco tamty musely být později. A do tohoto vložil prezident Zeman své trumfové eso – které mu oni sami předtím přímou prezidentskou volbou rozdali. A zase titíž „vrazi politiky“ křičí a mají plná ústa demokracie, ústavy, zvyklostí a kdovíčeho ještě. Je to repríza schwarzenbergovské předvolební kampaně: Tatáž média, titíž politici, tentýž pokus o manipulaci veřejností. Jenže teď už je situace přece jen jiná. O to větší křik.

Nestoudnost

Miloš Zeman zatím udělal jen jedinou chybu – protože ji udělat musel: Při včerejší návštěvě Německa mu „hostitel“ prezident Joachim Gauck (místní Havel), začal s klasickou německou povýšeností dávat lekce z toho, jak by měl doma jednat. Nestoudné vměšování měl český prezident tvrdě odmítnout, sebrat se a odjet do vlasti. Jenže – jak to udělat, když nedávno demonstrativně vztyčil vlajku Německé unie na Pražském hradě?

Hra na „dobrého Evropana“ tak nese své zkažené ovoce. Miloš Zeman si musel uvědomit, že také on je vazal našeho velkého souseda. A tak tuto nestoudnost prostě spolkl a mlčí. Jenže doma mlčet nemusí. A nebude. Pokud nebyla Gauckeho „výtka“ jen předehrou mnohem důraznějších výhrůžek, které teprve přijdou. Česká média v německých rukou to patřičně rozehrají.

Odstranění Nečase, „velkého přítele“ kancléřky Merkelové, jistě neprojde bez následků. Zvláště poté, co expremiér stačil ještě pronést v Bavorsku projev, v němž v devótnosti vůči sudeťáckému landsmanšaftu trumfnul i někdejší Havlovu „omluvu za vyhnání“. Pokud se odněkud musí Zeman něčeho obávat, pak je to právě odtud.

Kde je doktor Rath?

Na shora řečené úvahy bude však ještě poměrně dost času. Mnohé se v následujících týdnech stane na české politické scéně – a musíme to přes mediální rachot umět číst. V tom našim čtenářům jistě budeme chtít pomoci. Lze totiž předpokládat, že velmocenské zájmy – o něž se u nás právě hraje – neskončí uznalým sklapnutím podpatků. Všimli jste si ostatně, jak se opět v médiích zvedla vlna zájmu o Temelín? Zda „Zemanova vláda“ o něm rozhodne či nikoli? Všímejme si dál.

Jednu zajímavou otázku však můžeme zvednout okamžitě: Není najednou víc a více jasné, proč soudce drží stále ještě ve vazbě poslance Ratha? Zase se začíná hrát o jeden jediný hlas. Podobně jako když při prezidentské volbě musel být uklizen do basy jiný doktor – Sládek – aby se Václav Havel o tento jediný hlas mohl stát prezidentem.

Není tak úplně nesmyslná úvaha, že toto byl od počátku jediný a hlavní důvod, hlavní „pojistka“, proč držet bez soudu jednoho z poslanců ve vězení. Někteří by si nyní měli rvát vlasy, že ze zbabělosti svého kolegu vůbec k trestnímu stíhání vydali. Ale to by byla stejná píseň jako o přímé prezidentské volbě.

Skončeme tedy protentokrát konstatováním, že nikomu nerostou stromy do nebe, ani největšímu z manipulátorů Miroslavu Kalouskovi ne. A že trocha pokory nikdy neškodí. Pokud tedy třeba patříte k těm, kdo v současné „hře proti všem“ držíte palce prezidentu Zemanovi, měli byste si přát, aby na tuto starou pravdu nezapomněl ani on. Je k tomu náchylný. Jenže nyní jde o víc než o politický osud jednoho prezidenta malé republiky uprostřed Evropy.

Zdroj: protiproud.cz