Náboženská nenávist může mít větší váhu, než 50 miliard dolarů

Ve svém článku ze 17. února 2019 jsem „tipoval“, že Dohoda století (dále jen DS) má nulovou šanci na úspěch. Po necelém roce to vidím stejně. 181 stran Dohody jsem zběžně přečetl a nenabyl nadšení. Jako křesťan mám trochu přehled o nenávisti a násilí mezi křesťany, navzdory faktu, že knihy Nové smlouvy násilí vylučují.

Ilustrační snímek

Již samotný podtitul DS upřesňuje její hlavní smysl – Vize ke zlepšení života Palestinců a Izraelců. Jedná se o soubor návrhů, na jejichž realizaci mají palestinští Arabové 4 roky. „70 let podobných (mírových) plánů dosud k míru nevedlo“, tvrdí v úvodu DS. Pak se dovídám, že ohledně arabsko-židovského konfliktu „přijalo VS OSN od roku 1946 700 rezolucí a RB OSN 100 rezolucí. Skoro každý měsíc jedna rezoluce. Přitom Izrael na mapě téměř není vidět!

1.chyba: DS používá slovník, vzešlý z arabské propagandy. Doporučení VS OSN z 29. listopadu 1947 o rozdělení tehdejší Palestiny na „stát židovský“ a na „stát arabský“ „Palestince“ ani „palestinský národ“ nezmiňuje. Bylo všem známo, že Palestina je pojem zeměpisný ne etnický, na jejímž území žijí palestinští Židé a palestinští Arabové. DS cílí na „uznání Státu Izrael jako státu židovského národa a na Stát Palestina jako státu palestinského národa.

2.chyba: Sebeurčení je typickým znakem národa, vize sleduje takové sebeurčení maximalizovat. Palestinští Arabové se vymezili ve své Národní chartě jako „součást velkého arabského národa“, mateřským jazykem je pro ně arabština, jiného sebeurčení nebylo a není zapotřebí.

3.chyba: OOP (Fatah) má převzít kontrolu nad Gazou, Hamás se má odzbrojit a celá Gaza má být demilitarizována. Přitom všichni vědí, jaká nenávist panuje mezi Hamásem a Fatahem. Bez izraelské ochrany by Mahmúd Abbás nepřežil v Ramalláhu ani týden.

Přístavy Ašdod a Haifa budou k dispozici Arabům státu Palestina k exportu a importu zboží. Mezi státem Palestina a Jordánskem má být vybudováno spojení. Izrael má zajistit plynulý pohyb lidí a zboží. Po pětiletém pokojném soužití má být v Gaze vybudován přístav a letiště. Izrael bude postupně propouštět arabské vězně, kromě vrahů a pokusů o vraždu. Amnestovaný Arab si může zvolit i azyl ve třetí zemi.

Jordánské údolí bude z bezpečnostních důvodů natrvalo pod izraelskou suverenitou. Není žádná šance na návrat uprchlíků do Izraele! Do státu Palestina jen 5 tisíc ročně! Po podpisu DS budou uprchlické tábory v okolních zemích zlikvidovány. Stát Palestina může navazovat diplomatické styky s jinými zeměmi (co když Palestina naváže smlouvu o obraně s Tureckem, jako Libye, a pak vyprovokuje střetnutí?)

V OSN musí skončit podpora protiizraelských rezolucí a zpochybňování spojení Židů se Státem Izrael. Palestina a arabské státy budou společně s Izraelem čelit Hisb ́allahu, ISIS a Hamásu (jestli se nepodřídí) a Íránu. OOP musí přestat platit teroristy a ukončit výchovu mládeže k násilí a nenávisti. Izrael bude zavázán plnit DS za podmínky, že Hamás a Gaza budou demilitarizovány.

Mír k prosperitě, jak zní první titulek DS, je chvályhodný, pod podmínkou, že by si palestinští Arabové vybrali prosperitu a skončili s násilím a nenávistí. Hamás v Gaze svou existenci postavil na islámu. Podle koránu jsou „největšími nepřáteli muslimů židé.“ Islám je spolu s arabštinou silným poutem mezi Araby. Jásir Arafat zůstal teroristou až do smrti. Mahmúd Abbás nedávno „prorokoval“, že skončí jako mučedník. Zřekne se Hamás nenávisti k Izraeli a odmítne korán? Ví Bůh.

Existuje ještě jiná varianta. Že všichni, Hamás, Fatah i Izrael DS podepíši, budou oslavovat pokoj a bezpečí…a některá strana to poruší a sáhne po zbrani. Pak by se naplnila apokalypsa z I. listu apoštola Pavla do Tessaloniky 5,3 a nastal by pro jednu stranu totální zmar a pro stranu druhou závěrečné, poslední vítězství.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském