Máte rádi moudré citáty a lidová rčení? Staňte se manažerem stamiliardové firmy

Líná huba – holé neštěstí!“ To sedí, že? A co takhle „mluviti stříbro – mlčeti zlato“? To také sedí, to také je ono, to také je velká pravda. Ale jak mohou být pravdou vzájemné opaky? Vzájemné protimluvy? Záhada má jasné řešení.

David Gruber | foto: wikipedia.org

Podívejte se ještě na další citát: „Neřekneš-li něco včas, jak bys to neřekl nikdy.“

To je také velká pravda. Kolikrát už člověk pozdě honil bycha, a bylo mu to prt platné. Při takovémto úsloví si dobře vzpomeneme na řadu situací, kdy včasnost nějaké naší slovní akce nebo reakce byla klíčová – a kdy nám tedy nedodržení správného načasování všechno pokazilo. Tučným písmem zvýrazněný citát by klidně mohl být dobrou tajenkou dobré křížovky. Vyluštili bychom ji a pokývali hlavou, že toto asi musel někdy vyslovit nebo napsat někdo moudrý a slavný, nějaký velikán ducha.

Jenomže – podívejte se dále:

„Neřekneš-li něco na správném místě, jako bys to neřekl nikdy.“

„Neřekneš-li něco správným způsobem, jako bys to neřekl nikdy.“

„Neřekneš-li něco té pravé osobě, jako bys to neřekl nikdy.“

Hned tři velké pravdy.

Jejich jádro ovšem tkví v něčem docela prozaickém. A sice v logickém principu, že úplné mezilidské slovní sdělení má tyto parametry: 1. Nositele děje. 2. Děj samotný čili zjednodušeně činnost toho nositele. 3. Vlastnosti toho nositele děje. 4. Předmět onoho děje – tedy vůči komu (na koho, proti komu, s kým, za koho atp.) je tento děj vázán nějakou souvislostí. 5. Okolnosti děje – tedy místo (= tři rozměry v prostoru), čas (= čtvrtý rozměr) a způsob (bezrozměrný).

A proto má každá normální gramatika v každém normálním jazyce tomu odpovídající slovní druhy: Podmět, přísudek, přívlastek, předmět, příslovečné určení místa, příslovečné určení času, příslovečné určení způsobu. V našem oficiálním školství nás učitelky a učitelé těmito pojmy spíše dusili, místo aby nám ukázali, jak velké je v nich kouzlo myšlení a logiky.

Poznámka: V gramatice ještě existuje jakási kombinace přívlastku a předmětu – nazývá se doplněk, vztahuje se zároveň k podmětu a přísudku. Ale doplněk už se dá odvodit z toho předchozího. Nechci jím a podobnými detaily komplikovat jasnost tohoto textu.

Všude na světě, ve všech jazycích, tedy musí mít lidé pro ústní a písemný popis každodenní reality

  • nositele děje a jeho rozvinutí,
  • děj samotný a jeho rozvinutí předmětem a okolnostmi,

tečka. Když některá okolnost chybí nebo je špatná, jde celé sdělení do háje, jak společně dokládají čtyři podobné výše uvedené „citáty“.

Jako malý chlapec jsem se divil, jak různé jazyky na naší zeměkouli, navzájem natolik různé a rozdílné, všechny mají jedno společné – podmět, přísudek, přívlastek, předmět, příslovečná určení. Ne že by to v historii někdo vynalezl třeba v Americe, Orientu, Číně – a nějaký mořeplavec to dovezl k nám (jako bavlnu, kukuřici, brambory). Ale tak nějak se to vynalezlo souběžně všude. Záhada? Nesuktečná náhoda? Kdepak!

Protože všude, kde žijí jedinci druhu homo sapiens, platí: Nějaký někdo něco dělá (s někým proti někomu, na někoho, za někoho…) v nějakém místě, nějakém čase, nějakým způsobem. A ve všech koutech světa si to ti lidé zavčasu uvědomí – a vtělí do své vědy zvané gramatika, lingvistika.

Ten první přístup, popsaný už v perexu tohoto článku, sází na jednotlivosti a na jednotlivé dojmy. Nevědomky těží z tzv. psychovzorce silnějšího okamžitě vnímaného dojmu. Neboli z tzv. „haló efektu“.

Tedy – lidově řečeno – když nám někdo předloží úsloví „líná huba – holé neštěstí“, vybaví nám náš mozek prioritně a preferenčně ty situace, kdy jsme mlčením něco pokazili. A potlačí v naší mysli ty situace, kdy jsme mluvením něco spravili, zachránili.

A když nám někdo předloží úsloví „mluviti stříbro – mlčeti zlato“, vybaví nám náš mozek prioritně a preferenčně ty situace, kdy jsme mlčemím něco zvládli, zachránili. A potlačí v naší mysli ty situace, kdy bylo užitečné nemlčet a mluvit.

Toto je takzvaný dojmologický přístup. Ne že by byl špatný, ale je velice dílčí, neekonomický a dnes už zastaralý.

Na úrovní dnešní doby dvacátých let 21. století je ovšem jiný, tzv. systémový psychomatematický farmulti přístup. Tento přístup zde praví: v některých situacích je lepší pohotově mluvit, v jiných mlčet. A doplnit zde můžeme parafrázi biblické moudrosti: Dej mi, bože, dost pokory mlčet v situacích, kde je správné a výhodné mlčení; dej mi dost síly a odvahy mluvit v situacích, kde je správné a výhodné mluvení. A dej mi dost moudrosti, abych mezi situacemi rozpoznal, které jsou které.

Ano – pokory, síly a odvahy plus moudrosti je nám třeba.

Dojmologický přístup tedy řeší jen něco, je malinkatý výšek reality. Tak jako mechanický psací stroj s válcem, páčkou, drátěnými typy a barvicí páskou řeší ve zpracování textových informací jen něco, jen malinkatý úsek reality.

Systémový farmulti přístup řeší najednou všechno. Tak jako moderní notebook či chytrý mobil s rychlým internetem a napojením na trojkombinaci tiskárna-kopírka-skener řeší ve zpracování informací (textových i obrazových) vlastně všechno.

A teď si představte, že přijdete do velkého knihkupectví, kde je oddělení knih o osobním rozvoji. Dva metry na výšku, mnoho metrů na šířku, snad stovky titulů. Snad všechny zahraniční a jistě drtivá většina našich jsou dojmologické (podle mého přesvědčení, podloženého ovšem mnoha desítkami let práce v oboru). Tedy – řeší jednotlivosti. Ale kdyby tam byla třeba jedna kniha farmulti systémová, položte si otázku: Nebyla by pro vás cennější než všechny ty ostatní? Proč ne, když by v ní bylo vlastně všechno to, co v těch ostatních, plus mnohé navíc…

Knihy a školení (plus poradenství, koučink…) v oblasti osobního rozvoje tím zastaralým dojmologickým přístupem vydělávají podle mého skromného odhadu jen americkým podnikatelským subjektům v USA a po celém světě nejméně deset miliard dolarů každoročně. (Nejméně sto velkých firem a společností včetně částí nakladatelství, univerzit a výzkumných ústavů – s průměrným obratem za zboží a služby sto milionů dolarů ročně.)

Nezasloužila by si nějaká jedna jediná (proč ne česká) vědeckovýzkumná, vydavatelská a vzdělávací společnost, která by uchopila a šířila danou problematiku systémově, tedy farmulti psychomatematicky, obrat vyšší? Představte si, že jste generálním manažerem této společnosti. Takovým novým Billem Gatesem a Stevem Jobsem dohromady; ovšem nikoliv v oblasti IT, informačních technologií, ale v oblasti IP, informační psychologie.

Neláká vás to?


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském