Konečný nebo nejlepší mír? V Britských listech mají jasno…

Zhruba posledních pět let zveřejňují dvě hlavní autorské i vlastnické postavy Britských listů Jan Čulík a Karel Dolejší své nekompromisní vize budoucího „blaha“ Evropy a České republiky.

Jan Čulík

Mír bude tehdy, až nebude Rusko a zároveň tehdy, až dokončíme multikulturní propojení trosek křesťanské civilizace s vládnoucím islámem. Hodně nepravděpodobné a velmi psychopatické vize. Jako autoři sami.

Rasistické i udavačské (kdysi Britské) listy

Napřed jen k té vlastnické povaze Britských listů. Oficiálně jde o občanské sdružení jemuž šéfredaktoruje bohemista a udavač a lhář z Glasgow university Jan Čulík a jehož editorem je vystudovaný sociolog, rasista a lhář Karel Dolejší. Šéfredaktor a editor, dohlížitelé nad finančními toky kdysi nadějné diskuzní platformy, která autorsky i čtenářsky pozoruhodně atrofovala do podoby antiruského a proislámského plátku. Proč ten pád do nenávistné bezvýznamnosti nastal je celkem záhadou, ale nastal poté, kdy bylo editorství svěřeno právě Karlu Dolejšímu a vzápětí deník opustil jediný, skutečně talentovaný a pracovitý publicista Štěpán Kotrba. Permanentní zásahy do textu měnící jeho význam, „korektní“ cenzura – spolehlivá cesta k jednostrannosti a kavárenskému pojetí dalších intošských plkolistů.

Není celkem jasné, kdy se pánové Čulík a Dolejší proměnili ten první v udavače, druhý ve válečného štváče a oba v antiruské (i antičeské) rasisty a proč. Změny se děly postupně a důvod? Nu, vyloučíme li u obou psychiatrické diagnózy (což takto od boku nelze vyloučit) nabízejí se další dvě v Čechii běžné a časté motivační možnosti – pro peníze či z ješitnosti. A lze pochopitelně připustit zcela vyváženou kombinaci obou.

Když přes hidžáb nevidí na skalpel, je právě čas na modlitbu

Těžko lze totiž soudnějšímu čtenářstvu vysvětlit, proč například pan Čulík napsal udavačský dopis vedení Sheffieldské nemocnice, v níž označil za xenofoba a rasistu českého lékaře MUDr. Vladimíra Rogozova proto, že zmíněný doktor kritizoval neprofesionální chování svých muslimských kolegů. Tito nedodržovali při operacích základní hygienické předpisy a ohrožovali bezprostředně životy pacientů během operací čtením z Koránu, „operováním“ v hidžábu, či „odskočením si“ v čase povinné modlitby. Český lékař byl suspendován a vyšetřován, Jan Čulík pak s uspokojením celý případ „xenofobie“ a „rasismu“ komentoval na BL, cudně přitom zamlčujíc, že i osobně a bezdůvodně MUDr. Rogozova udal za zhola smyšlený „zločin“.

„Obranný“ postup do Ruska… a jiné „žurnalistické“ objevy…

Stejně obtížně lze chápat i alarmistické výplody Karla Dolejšího, z nichž rasistický antirusismus jen stříká. „Odborník“ na publicistické vojenství jednou vytýká Polské armádě nedostatek pontonů ve výzbroji, což má v budoucnu ztížit postupy běloruskými a baltskými bažinatými terény (zřejmě při „obranných“ operacích proti Ruské federaci), jindy barvitě popisuje vražedné útoky ruských letadel a dělostřelectva na nemocnice, školky a školy na území kdysi Islámského státu, nazývaného takto vždy účelově euroatlantickými jestřáby a samotným Dolejším „umírněnou opozicí“ proti Syrské vládě.

Také užívané výrazivo obou „žurnalistů“ stojí za zmínku. Některé snad buď Čulík nebo Dolejší operativně vymysleli. Tak třeba jacíkoli nesouhlasitelé s názory pana Čulíka nejsou nikdy oponenti, nezastávají názory ať už levicové nebo pravicové. Jsou pravidelně xenofobové, rasisté, islamofobové a dle politického řazení vpravo či vlevo pak vždy „krajní“ nebo „ultra“. Nic uprostřed, nic k debatě, nic k jakémukoli diskuznímu směru výměny názorů.

Pan Dolejší také vyzařuje zvláštní interpretační schopnosti a s tím spojenou vlastnost novotvorby gruntovních „novinářských“ výrazů. Tak třeba přepadení cizí země armádou USA nazývá „vševysvětlujícím“ „odborným“ slovním spojením jako „vynucená invaze“. (Tak dlouho si ti cizí bastardi koledovali o průšvih tím, že chtěli bránit své domovy, až jim konečně nositelé „hodnot“ a „našeho způsobu života“ zaslouženě natrhli žaket…)

Oni – to jsme my, Češi

A že jsou oba autoři „na výši“ i ve svém poddanském rasismu antičeském lze dokladovat třeba tím, že o národě, jehož dcery jim daly život a rodiny jazyk se zásadně vyjadřují podobně jako kolaborantský mainstream, tedy ve třetí osobě. Nikoli já, občan nebo my, Češi. Pouze „oni“, zakomplexovaní, obyčejní, sprostí, vůbec ne, jako „my“ – „elita“.

„Kde se to v těch Češích bere?“, „…obyčejný český člověk z ulice…“, Jan Čulík 26.2.2020. Stejně jako „novináři“ a „komentátoři“ v žoldu mainstreamu, tak vidí Český národ i osvícená dvojice Čulík – Dolejší. Jenže jim dvěma to není dost. O českém kolaborantském novinářském prostředí soudí, že není dost kolaborantské, dost prozápadní ve smyslu islamizované, dost protiruské. Všechno málo, dokonce i Ukradená (dříve Česká pozn. aut.) televize není dle aktivistické píšící dvojce psychopatů správně směrovaná, je rovněž „xenofobní“ a málo protiruská.

Humor Popeleční středy

I tuto středu měli oba autoří pro nás (ty Čechy) moralistní odkazy. V článku „POZOR! Baba Vanga! Předvídá invazi celé vlny muslimských vrahů do Evropy!“ se Jan Čulík děsí. Prý si dal tu práci a zadal do vyhledávače Newton slovo muslim, jako součást akademické práce o mediální propagandě v Česku a určil vyhledávání od 1. do 25. února 2020. Výsledek pana Čulíka tak šokoval, že patrně jen s vypětím všech novinářských sil se jej jal komentovat na svém serveru. Více než tisíc článků se na skotsko-českého multipsáče vyřítilo „umanutě nenávistných, vyvolávaných – často úplnými bláboly – nesmyslný strach z ,vrahů‘, muslimů a údajné kriminální islamizace západní Evropy…“.

Existuje prý asi 75 serverů, leká se dále pan Čulík, „které šíří do – relativně malé – české společnosti uměle takto z pitomostí – nebo záměrně? Proč to lidé dělají? – vykonstruovaný strach a nenávist.“

Pan Čulík se nijak nezabýval tím, proč muslimští radikálové vystříleli redakci časopisu Charlie Hebdo, nějaké ty západní supermarkety, zábavní kluby či rozjezdily rekreanty ve Francii a předvánoční nakupující v Německu. Dle Čulíka jde o „vykonstruovaný strach a nennávist“. Jako příklad pak uvádí titulky z některých novinových článků, dobře prý ilustrující už zmiňovanou konstrukci strachu a nenávisti. Třeba:

„Nenávistný“ titulek je, když…

„Jménem Alláha. Před soudem stojí muslim, který neuznává naše právo a tvrdí, že pro něj platí jenom šaría.“ Ale to jsme snad všichni viděli i na tel. obrazovkách, ne? Dále: „Muslimové na vídeňském letišti požadují větší modlitební místnost.“ A ptal se snad pan Čulík na onom letišti, zda ji požadují? To nezmiňuje. A ještě: „Multikulturně smýšlející německá matka milovala muslima. Ten ji pak zavraždil i s dítětem.“ A to se nestalo? Pan Čulík případ vyšetřoval? V čem je titulek „nenávistný“ nebo „předsudečný“?

Naopak se zdá, že Čulíkem citovaná bulharská nevidomá a dnes již zesnulá vědma Baba Vanga skutečně měla schopnost poodhalit možný vývoj Evropy, pokud se snad budeme chovat jako ovce a o svém národě hovořit jako o těch druhých. Tak jak v mainstreamu i BL všichni čulící a dolejší. Dlužno již jen dodat, že islamistický osvícenec článek vedle titulku uvedl i grafickým, černozeleným symbolem kopule mešity s arabským a anglickým nápisem. Ten angilcký zní: „Islam the ultimate peace“. Česky“ Islám – nejlepší mír. Případně: Islám – konečný mír. Možná to má znamenat, že ten nejlepší bude i konečný. Zkrátka islámský.

Anitoprýneumíříct…

A jak nás „informačně“ obohatil píšící sociolog Karel Dolejší? Nezklamal a zase pohýřil v rauši svého nezvladatelného antirusismu. Napsal dílko poetického názvu: „Čmoudi z Anitoneumímříct, aneb kdo si to tu odskáče.“
(Malá odbočka – také vám připadají titulky autorů BL tak trošku hekticky schizofrenní…?)

Těžko soudit, kde je dle pana Dolejšího Anitoneumímříct a proč se vlastně kromě neschopnosti vyslovit nějaký cizozemský zeměpisný název aspoň nepokusí tento prostě opsat. Ale vedle titulku je na fotografii chlapík v maskáčích s bílou deskou popsanou arabskými krucánky. Prý se tam píše, že muž hodlá prodat svou ledvinu aby přežil i se svou rodinou „v bídě idlíbské zimy na útěku před vraždící íránskou, syrskou a ruskou soldateskou.“

Tak už je to jasnější. Krom toho, že pan Dolejší „anineumíříct“ totiž vyslovit poměrně jednoduché slovo Idlíb, ochromuje naše čtenářské svědomí údajnými ukrutnostmi, jimiž se vyznačují osvobozenecké akce Syrské armády, která právě vyhání ze své země okupanty Osmanské říše, vrahy Islámského státu a další uměle vytvořené druhy „umírněných opozičníků“ po léta štědře sponzorovaných státy NATO, včetně České republiky. (Ano, i český ministr Zaorálek věnoval do vraždících investic 10 000 našich samopalů s municí, které však svěřil k distribuci USA „bojujícím“ proti IS tak, až málem IS dobyl Damašek.)

Maršálská hůl v novinářské torně Karla Dolejšího

Pan Dolejší to má jednoduché. Kde bojují Rusové, tam je holt soldateska. Také z pochopitelných důvodů nenazývá po dlouhá léta bojující Syrskou armádu jejím názvem, ale označuje ji dále za „asadisty“. Také v článku dojímá veškeré evropské čtenářstvo možnou budoucí migrační vlnou prchajícího obyvatelstva, které se bude chtít jistojistě uchýlit do azylu na území Turecka. Dlouhodobé kšefty s ropou, co vedla turecká prezidentská rodina s Islámským státem, jež v Sýrii kradl ropu před tím, než ji začali krást Američané, pan Dolejší nezmiňuje. Ani stovky tisíc kurdských a jiných civilistů, které „byznysmeni“ z řad vlídných tureckých okupantů, amerických invazistů a islámských vrahů vybombardovali plošně v Aleppu a jiných místech.

Zato poněkud hořce konstatuje, že „ruské stroje schopné v jisté míře i přesného bombardování“ nejsou knfrontovány s „účinnou protiletadlovou obranou“ a zastavit osvobozeneckou ofenzívu se nedaří. Prý také proto, že Americká vláda odmítá dodat Turecku na jeho výboje raketové systémy z toho důvodu, že v Rusku již dříve zakoupilo komplexy S 400. A tyto se použít sultán Erdogan mimo území Osmanů přece jen jaksi ostýchá. Tak to pan Dolejší ovšem nenapsal.

Když se lhář sám usvědčuje blábolíc o „usvědčeném“ lháři

Zato po vzoru pana Čulíka neopomněl ve třetí osobě zase zmrskat Český národ. Prý se „Češi ve své většině rádi nechali přesvědčit .informovanými‘ mluvčími, jako je opakovaně soudem usvědčený lhář Miloš Zeman, že lidé pronásledovaní Asadem v Anitoneumímříct si své utrpení dílem vymýšlejí – a dílem si ho zasluhují, protože se prý přijetím islámu vzdali lidskosti a s ní nároku na soucit a sounáležitost.“

Není jisto, že by si snad někdo v ČR vzpomněl na prezidentský nebo jiný výrok ve smyslu, že lidé věřící v Alláha se snad vzdávají lidskosti, ale pan Dolejší to zkrátka tvrdí a ten má své „informace“. Možná z řad digitálních informátorů teroristické divadelní grupy zvané Bílé přilby. Tito profesionálové se sídlem ve Velké Musultánii (dříve Británii pozn. aut.) se jž x-krát „proslavili“ poutavými videi, na nichž inscenovali chemické a další „útoky“ Syrské armády“ proti „umírněné opozici“. Tak zdařile, že kromě britských je přejímala bez výhrad i česká mainstreamová média. A v kolébce (dnes šarijské) demokracie se přece nelže…? Proto je nám i předkládáno k uvěření bez ověření několik zcela hezky kulatých čísel. Editor BL má nezvratně zjištěno, že z miliónu prchajících před „asadisty“ je 60% dětí a 20% žen. Ukrutné, není-liž pravda?

Abychom se trošku vrátili k zajímavému titulku páně Dolejšího – A kdo to nakonec odskáče? Myslel snad Karel Dolejší turecké a další okupanty a nebo „ve své většině“ přesvědčené Čechy? A jak to potom odskáčeme? Že by snad na nás pánové Čulík a Dolejší natolik zanevřeli, až by přestali svá moudra ve svých blistech psát? No, dovedete si to vůbec představit?