Bruselská pavlač se ukazuje ve své pravé podobě

Nákazou poslední chřipkové mutace Covid-19 se už nakazily všechny partaje „společného domu“, v němž momentálně kvartýruje velká „rodina evropských demokracií“.

Svatopluk Otava

Taková normální rodinka- Ono to ovšem není nijak levné bydlení. Poplatky za energie velké, nájem celkově nehorázný. Jak by také ne, když si rodina uvyklá přepychu pořídila miliónové zástupy sloužících, poněvadž díky po generace nakradenému majetku už je jaksi pod její úroveň jakési ty podřadnější práce vykonávat. Jenže takový provoz se řádně prodražuje, tudíž se namísto úspor asi před pětadvaceti lety a v letech následujících mocně přistavovalo.

Žádné nějaké ty krásné, prostorné byty jakými disponují starousedlíci, spíš takové králíkárny, ale celkem to vyšlo na celé patro. Pro naivní podnájemníky z Východu, jenže těm to přece nemůže vadit, jsou skromnější, blahobytu neuvyklí. Nalákali je tehdy na to, že se budou o všechno dělit a platit náklady společně. Samozřejmě se jim dopředu neřeklo, že dělení bude v režii těch „starších“, placení připadne těm novým. Kancelář majitelů, jakési hausamtbureau bude v Bruselu, na tom místě jak tam už dlouhodobě bydlí sousedé Frantíci a Bavoři, taky Prusové atp.

Do nedávna se tam žilo spokojeně těm starousedlíkům. Partajím z toho přistavěného patra zabavili majetek, občas jim dali najíst, na nikoho nepršelo a majitelé se těm novým nakonec už smáli do očí, jak to s nimi zkouleli.

Než přišla ta nákaza. Nový virus z Číny. Ve staré dobré Evropě se občas nějaký ten nový virus objeví, někdo ho doveze. Ten nejvražednější přivezli před sto lety američtí vojáci, povídá se, že ten nejnovější taky tak. Staré evropské partaje virus ignorovaly. Západ měl plno práce s permanentním mejdanem, „našim způsobem života“, „lidskými právy“ z nichž nejdůležitější je právě ono právo na užívání si.

Když někdo pomůže, jistě je to sprostý podezřelý… Nové východní partaje byly opatrnější. Nečekaně zarýglovaly přechod mezi patry, zavedly přísná hygienická opatření s tím výsledkem, že nákazu zpomalily a tak mrtvé nepočítají na tisíce jako Západ, ale jen na desítky. To je ale přece nespravedlnost, že ano?

A tak se konečně začaly projevovat skutečné „hodnoty“ celé té „rodiny evropských demokracií“. Chybějící lékařský materiál rekvírují Holanďané Čechům, Němci Slovákům, ale i Švýcarům a Rakušanům, Rakušané zase Čechům, staří těm novým, ale když jde do tuhého tak i staří starým.

Tisíce mrtvých v nejpostiženějším italském apartmá donutily dolce vita lehkomyslné a jindy veselé Italy volat o pomoc. Sousedé!, Sousedé pomozte!, Sousedé, vždyť my tady umíráme, nezvládneme to sami!, Jsme přece rodina…!!!??? Nic. Sousedé totiž začali chodit houfně s rouškami a zřejmě se i přizdobili špunty v uších.

Velký křik je velký křik. Tento byl slyšet po celé planetě a tak Italům pomáhají i komunisti. Tak přijeli lékaři komunisti z Číny, lékaři komunisti z Kuby, lékaři bývalí komunisti z Ruska. Prostě ti, kteří když jen prošli kolem bruselského činžáku „rodiny evropských demokracií“, dostalo se jim vždy jen plivance nebo jim někdo rovnou vylil splašky z okna na hlavy. Všechny ty zlořečené říše a mocnosti zla se neskutečně spikly a začaly chřadnoucí nájemníky z jižního křídla „společného domu“ škorpící se „rodiny evropských demokracií“ léčit.

To ale nebude jen tak… Jistě mají leccos za lubem. Všichni, Číňani, Rusové i ti Kubánci! Ale hlavně Rusové, pozor na ně!

U nás v České republice to povídal i Jaromír Štětina! A bývalý estébák, komunista a majitel povolení vstupu do zakázaných oblastí SSSR, kde se mnohý kovaný sovětský soudruh nedostal, ten to přece musí vědět.