Droga jménem nouzový stav a Bratrstvo pandemické pracky

Tak prej máme být všichni happy a neřešit, jestli vláda něco udělala špatně. V překladu to znamená držet hubu a krok v souladu s rozkazy červeného svetru.

Dvě odporné svině – Hamáček s Babišem

Poslední Babišovo lidové prohlášení, že jako máme být všichni happy a nešťourat se ve vládních nosních dírkách, je další důkaz Babišovy arogance a naprostého nezájmu o podstatu vládnutí, to jest o lidi samotné. Byl to on, kdo porušil legislativní pravidla země, kdo stanovil krizový štáb se sebou samým v čele (jak obětavé), kdo se dovolával boha (jak lidové) a kdo nakonec mazaně zalezl aby nechal za ty nepříjemné záležitost zodpovídat všechny ostatní. I v tom je znát ruka Marka Prchala, který za Babiše mluví, píše na sociálních sítí, odpovídá na dopisy diváků a možná že i myslí (což by bylo pro Prchala opravdu smutné).

To že Babiš neumí mluvit sám a nedokáže před lidmi formulovat dostatečně jasně své (opakuji své) názory, pokud chlap v jeho věku potřebuje dostávat intelektuální (nepřehánějme ovšem) náboje od cizího člověka, je pro něj už tak dost degradující. Pokud ale táhne těmito postupy zemi (spolu s profesně analfabetickými Schillerovou, Maláčovou a Vojtěchem) k dekádě totálního zadlužení, je to katastrofa. Tím spíš, že celkovou situaci „společně“ zvládli zejména sami lidi, a nikoliv vláda. Tím že se postarali o své roušky, o své seniory, děti a mnoho z nich i o práci. Nakonec věřím, že i ti živnostníci, které Babišova rudá gerila seká po nohách od nástupu k moci, se z toho dostanou a vládě navzdory nepadnou.

V nouzi poznáš přítele, se říká. V nouzovém stavu poznáš zbabělce i komunistu. Je s podivem, jak odlišné jednání lze v této situaci vysledovat. Běžní lidé šijí roušky, dodržují pravidla i ta, která si sami pro sebe stanovili, nosí seniorům nákupy, jídlo a ještě k tomu pořádají sbírky a vybírají milióny na zdravotnická zařízení, pomůcky a personál. A spousta lidí přispívá ze svého ačkoliv by vůbec nemuseli. Čekal bych v takové situaci i od jednoho z nejbohatších lidí v zemi takové gesto, dar, pomoc v osobní rovině, ale to bychom chtěli od Babiše příliš. V nouzovém stavu nakonec zalezl, rozhazuje miliardy na úkor příštích generací a krmí Agrofert státními korona zakázkami.

Nouzový stav je opojný, je to droga. A pro Babiše, nebo Hamáčka není dobré, aby skončil. Chvílemi už zoufalá Hamáčkova snaha prodloužit nouzový stav co nejdéle ukazuje, že v červeném svetru dlí červený mozek. I když mu můžeme přiznat jistou dávku rozhodnosti (která ostře kontrastuje s neschopností ministra zdravotnictví Vojtěcha), Hamáček je „předpandemická“ nula a s koncem nouzového stavu se do této pozice zase vrátí. A to se mu pranic nelíbí, moc hýbat davy a nechat je cvičit spartakiádu je opojná a Hamáček jí úplně propadl.

Oba dva (spolu se Zemanem Bratrstvo „Pandemické pracky“) by nejraději podrželi zemi v nějaké formě nouzového stavu co nejdéle, otvírá jim to možnosti dělat cokoliv a nemuset se zpovídat z ničeho. Vyhozené miliardy? Nefunkční a předražené čínské roušky? Porušování zákonů, rabování státní kasy, zničené živnosti, permanentní volební kampaň, malé domů? Ale jděte, vždyť byl nouzový stav, byla pandemie, byla válka! Tak držte hubu a krok.

Tak daleko ještě nejme, aby červené mozky rozhodovaly o tom, jestli jsme nebo nejsme happy. A držet hubu, pán Babiš? Ani omylem, to ani omylem!


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském