NATO i EU v rámci „hodnot“ zcela obklíčily Řecko!

Souběžně si honem, honem vylepšuje svou osobní image režisér připravované agrese Recep Tayip Erdogan, budoucí osmanský sultán skrývající svoji megalománii dosud za komický převlek prezidenta Turecké republiky.

Turecký prasečí ocas Erdogan

Co my? Pomůžeme Řecku konečně i vojensky?

Stejně jako včera, předevčírem a stejně jako do budoucna Turecko zároveň sype písek do očí evropským politikářům, americkému prezidentovi a píšícím žoldákům mainstreamu. Tak se i v našich médiích dočítáme či vidíme, kterak bosporský panovník posílá letecky zdravotnickou pomoc Washingtonu s dojemným komentářem, že nejen spřízněným režimům momentálně Turci pomáhají, ale i dalším potřebným, dohromady bratru asi padesátce zemí po celém světě. Kdo by to pod dojmem nejpodivnější pandémie v historii lidstva neocenil, pravda?

Tak se raději vůbec nezmiňuje pokračující turecká agrese proti Sýrii, nově otevřená vojenská intervence proti Libyi, regulérní vojenské přestřelky janičářů s řeckými vojáky. Dokonce se o tom všem raději neinformuje, byť se do deště tureckých kulek připletou „bratrští“ němečtí komici v uniformách Frontextu. V celkovém kontextu jde přece o lapálii!

Nebýt českého europoslance Ivana Davida (SPD), jenž jako snad jediný bedlivě budoucí rozbušku křesťansko-islámského konfliktu sleduje, těžko by se naše veřejnost dozvěděla i o (již proběhlém) nácviku útoku na Řecko ze dvou stran vojenským cvičením Turecka (NATO) a Albánie (NATO). Jak radostně dosvědčil i náčelník tureckého generálního štábu Yasar Güler, šlo jednoznačně o protiřecké cvičení.

Ke skutečně devastčnímu vystoupení proti obklíčenému Řecku se zatím Erdogan neodhodlal z několika důvodů.

Ze severu, z jihu a možná, že i ze západu. Pardon – ze Západu….

Robustní řecká armáda je co do výzbroje i počtu silnější než kterákoli jiná evropská a po staletých zkušenostech se svými sousedy i odhodlaná bránit svou zemi.

Je rovněž potřebí opít hlavně evropské veřejné mínění o oprávněnosti agrese, což se sice nemůže podařit, ale aspoň jakýsi humanitární aerosol v podobě „pomoci“ strádajícím invazistům, co už se nacházejí na řeckých ostrovech, vypustit do médií lze. Každá evropská země má pak už své vlastní merkelové, von der leyenové a šojdrové, v každé svou kariéru budují různě koupitelní macronové, stoltenbergové a zdechovští.

Je taky podstatné dopravit Řekům do zad dostatečně početné a vyzbrojené džihádisty a to skutečně nikoli jen v symbolickém počtu. Turecko s Albánií uzavřelo „humanitární“ dohodu a momentálně se již letecky i po moři přepravuje 30 000 islámských „uprchlíků“ rovnou na albánsko-řecké hranice. Vyzbrojení docela moderními tureckými puškami MPT-55, pro odstřelovače pak MPT-76 docela jistě významně posílí své „argumentační“ schopnosti, až Evropanům důrazněji připomenou svá „práva“ na řecké a potom další evropské ženy a špajzy.

Není trošku zvláštní, že v době, kdy média vyzdvihují Německo, Lucembursko, dokonce Švýcarsko nebo Finsko za přijetí „běženců“ (nezletilých pravda, ale s „doprovodem“) v řádu desítek či stovek osob, albánské humanitární gesto v řádu desetitisíců jaksi mediálně zaniklo?

Leč i tak bude třeba operaci mající definitivně otevřít Evropu islámskému nájezdu, nějak pojistit i s pomocí evropské, protiřecké, kolaborantské moci. A tak díky Evropské obranné agentuře (EDA) bylo údajně již na severu koronavirem téměř rozvrácené části Itálie prý shromážděno několik tisíc ozbrojených evropských – co, vlastně? Evropa dle ustanovení Lisabonské smlouvy armádu nemá. Nesmí mít. Ale už od roku 2017 se snaží prezident Macron za asistence kancléřky Merkelové vytvořit jakési Evropské intervenční síly, co mají prý v popisu práce „pomáhat“ např. při evakuacích v době různých krizí. (Zvláštní, že se nazývají intervenčními a nikoli evakuačními, není-liž pravda? pozn. aut.)

Nabídka, která se „neodmítá“…

Tak je tedy docela dobře možné, že se najednou ozbrojení kdosi(!?) objeví v zádech o život bojující Řecké armády, aby se připojili v rámci „hodnot“ ke konečné(?) pacifikaci (představme si cokoli) vzpurných Helénů.

Ti si za to pochopitelně budou moci sami, sdělí nám média. Vždyť už jim bylo i v minulosti tolikrát nabízeno, jak účinně mohou čelit svým ekonomickým potížím příkladně rozprodejem svých ostrovů. A bylo to Německo, kdo přišel s takto „lákavou“ nabídkou. Takže je možná ten správný čas, aby byla učiněna Řecku nabídka, která „se neodmítá“.

A jestliže si snad čtenář nyní pomyslí, že něco takového přece v Evropě není možné, tak dnes je možné vše. Turecko už ve dvacátém století několikrát vedlo válku proti Řecku, naposledy ještě v sedmdesátých letech, kdy už obě země byly členy NATO, tedy Severoatlantického obranného souručenství, jak zní jeden z nejkomičtějších překladů baditského spolku.

Bráno pak čistě aritmeticky – jestliže před krátkou dobou USA hodily přes palubu nějakých 30 miliónů Kurdů, kteří za ně porazili vojensky Islámský stát (v nechtěné koalici se Syřany a Rusy), co by jim mělo zabránit hodit přes palubu nějakých směšných 10 miliónů Řeků? Slovy prezidenta Trumpa – „…oni nám v Normandii taky nepomohli…“