Co přijde dál, budeme rozbíjet výlohy ruských a čínských obchodů?

„Vy nesouhlasíte s tím, že je tady silná pročínská klika, která nejedná v zájmu této země? A že je nutné vzepřít se vměšování Ruska a Číny?“. Tuto otázku mi včera položil Radomil Bábek pod mým komentem o Číně a Rusku.

Josef Provazník | foto: archív autora

Nesmyslné otázky se snažím většinou ignorovat, ale pro jednou udělám výjimku. Takže:

Pane Bábku, za prvé zní termín „pročínská klika“ jako z 50. let. Tohle nálepkování používá jistá část politiků k dehonestaci konkurence. Jistá část politiků, která jinak nemá co nabídnout. Takže se snaží pouze rozdělovat společnost na ty ZLÉ (agenti Ruska a Číny) a na ty HODNÉ (slušní proEUropští vobčani).

Za druhé by mě zajímalo, co si pod tím dryáčnický termínem, jako vystřiženým z Rudého práva z roku 1950, mám přesně představit? Nemůžou to být třeba i všichni ti, kterým jsou cizí chvástavé výkřiky na adresu té či oné velmoci?

Za třetí, jaký smysl se má vyhraňovat proti Číně a Rusku, když se do našich záležitostí minimálně od roku 2004 vměšuje Evropská unie, konkrétně Francie, Německo a další země? Nejenom vměšuji, ale přímo nařizují, chtějí rozhodovat za nás, trestat nás v případě neuposlechnutí.

Za čtvrté by mě zajímalo, kdy jsme přišli za posledních 30 let o suverenitu kvůli Pekingu a Moskvě? Co se těm vašim pročínským a proruským agentům podařilo prosadit na úkor obyvatel České republiky?

Za páté, co přijde dál, budeme rozbíjet výlohy ruských a čínských obchodů?

Za šesté nehodlám podporovat veřejnou masturbaci údajně demokracie a svobody milovných senátorů, z nichž drtivá většina bez mrknutí oka podpořila snahu bránit kandidovat lidem s odlišným názorem do veřejných funkcí (Hana Lipovská).

Za sedmé ani trochu nevěřím, že jde senátorům o to ohradit se vůči vměšování do našich věcí. Pouze si chtějí vyřídit účty s lidmi, kteří nesdílí jimi adorované EUropské hodnoty.

Za osmé, určitě rád podpořím jakoukoli aktivitu, která bude mít za cíl omezit SKUTEČNÝ vliv Bruselu na dění v mé zemi. Počínaje dotacemi, přes tupé přejímání zákonů a direktiv, konče ovlivňováním fungování médií, škol a politiky jako takové…