Český rozhlas a Česká televize novolevicový extremismus legitimizují

Profesionální dcera a novolevicová „aktivistka“ Apolena Rychlíková se ve svém komentu na Českém rozhlasu sugestivně ptá „Kdo se bojí LGBT komunity?“

Josef Provazník | foto: archív autora

Já osobně se LGBT komunity nebojím, ale je mi blivno z většiny těch, co hovoří jejím jménem. A mělo by to nepříjemně tlačit v oblasti žaludku i samotné homosexuály. Jsou zneužíváni k rozdělování společnosti a dehonestování všech jedinců s odlišným názorem. Jako tak činí Rychlíková a mnozí další samozvaní mluvčí.

A taky je mi dost nevolno z toho, že dává veřejnoprávní médium pravidelně prostor komentátorce z extrémně levicového A2larm. Proč tak neučiní třeba i v případě např. Dělnických listů nebo Haló novin? Když extrémy, tak všechny, ne?

Rychlíková v tom textu píše mj. o lásce, toleranci a respektu, což je absurdní. Ona a další novolevicoví „aktivisté“ přitom vůbec neznají význam těchto slov. A pokud snad přece jenom ano, tak si jej vykládají naprosto zcestně.

Odmítání manželství pro osoby stejného pohlaví navíc není znakem homofobie, netolerace a nenávisti, jak se ta nemilá nedáma snaží naznačovat. Za takovou (ne)argumentační manipulaci by se nemusel stydět ani Joseph Goebbels.
Pokud mám snad z něčeho obavy, tak jedině z prorůstání novolevicového „aktivismu“ (extremismu) do státních struktur, vzdělávacích institucí a veřejnoprávních médií.

Je bizarní, že Český rozhlas a Česká televize, údajně hlavní to pilíře naší demokracie, novolevicový extremismus legitimizují.