Jsem z toho smutný. Každý normální člověk musí být smutný z toho, když mizí něco, co po stovky let připomínalo umění našich předků. Genialitu stavitelů si člověk dnes ani neuvědomuje, připadá mu samozřejmá.
Když mraky nad Paříží zakryli nebe, Mojžíš vždy hledal svůj domov v malých liduprázdných ulicích. Byl jako pero, kterému došel inkoust, lidé ho obcházeli, šli rychlými kroky kolem něj, bez všimnutí. Jak popsat bolest sahající až do kostí, ve které…
Mohutné zdi chrámu Notre Dame ještě nevychladly, ale média té části planety, která se sama označuje za Svět, už dojatě posmrkávají. Novinářské a politické slzy nad kulturní katastrofou začínají nabývat neobyčejné krokodýlí podoby.
