Svět pobouřily tweety bývalého amerického prezidenta Obamy a bývalé první dámy Clintonové, když oba nazvali oběti srílanských teroristických útoků „uctívače Velikonoc“. To má být asi ta jejich slavná politická korektnost.
Jsem z toho smutný. Každý normální člověk musí být smutný z toho, když mizí něco, co po stovky let připomínalo umění našich předků. Genialitu stavitelů si člověk dnes ani neuvědomuje, připadá mu samozřejmá.
Je to smutne, když zhoři jakysik barak. Navic pěkny barak. A navic symbol. Ale nic neni nahodne. Symboly mizi v přesně stanoveny čas. A po jejich zmizeni obvykle přichazaju horši doby.
Včera jsem letmo zahlédl, jak v pořadu 168 nechali promlouvat několik obětí sexuálního zneužívání kněžími. Napadlo mě, jestli by dostali ti lidé tolik prostoru, kdyby byli zneužívání muslimskými a africkými migranty, jako se to dělo u stovek dívek dlouhá léta…
„Betlém milosrdenství“ koncipovaný v duchu „nové víry“ současného pontifikátu se na úkor klanění narozenému Spasiteli soustřeďuje na pozemské lidské potřeby.
Útok na křesťanství není novinkou. Máme naději na morální nápravu? Trestní oznámení věčný život nezajistí
Země Euro-atlantické civilizace se rády označují za demokratické, liberální, pluralitní a nábožensky tolerantní. Poslední případ z Velké Británie však ukazuje, že s tou tolerancí to nebude tak horké.
