Desátá léta 21. století bohužel začaly nepříliš dobrým obdobím. To však v roce 2013 skončilo a tehdy začalo období světla. Co bych nám všem přál do nového desetiletí? Určitě nikoliv to, co si přejí stoupenci politické korektnosti.
V končícím roce jsme byli v celé západní civilizaci svědky událostí, jejichž většina má v pozadí pokračující zásadní spor této doby mezi aktivistickým univerzalismem a konzervativní opozicí.
Někdy žasnete, co na nas Všechno páni v Bruseli vymyslí. A pak žasnete znovu, když ten nápad máte platit. Před nějakým časem jsem tyhle sběrné nádoby viděl poprvé v jednom městečku, nedaleko Českého Těšína. V Polské republice, dlužno dodat, je…
Den za dnem přichazaju nikym nevolene bandy s novu aktyvitu, kera dřiv nebo později dopadne na hlavu teho hlupeho pracujiciho člověka. A co na to člověk? Tajak dycky – přikyvuje a raduje se, jak konečně bude pořadek.
Když ministr Brabec vypočítává, co musíme udělat, jak musíme přejít na elektřinu, ale zároveň zrušit elektrárny, jak musíme zateplit domy, což znamená už žádný dům nepostavit, co nás tedy čeká?
Že se to s takzvanou genderovou vyvážeností přehání, ví každý. Ovšem omlouvat se nám ženy nemusí, není to až tak jejich chyba.
Moje odpověď na anketní otázku Institutu Václava Klause: „Po třiceti letech od roku 1989 se řada z nás cítí v mnoha ohledech opět nesvobodnými. V čem konkrétně vidíte po ‚třiceti letech svobodyʻ její největší ohrožení?“
