Před několika dny se na věčnost odebrala moje babička. Podlehla zdravotním komplikacím, které byly způsobené psychickým týráním od její dcery. A v naší rodině to bohužel není jediný případ takového týrání, což mě inspirovalo k této úvaze.
Další nedávno objevené případy množíren psů a týrání zvířat rozvířily debatu o případném zpřísnění zákona o ochraně zvířat. Proti sobě stojí názory, zda zákon zpřísnit, anebo ho neměnit a zaměřit se na lepší využívání stávající právní úpravy.
Přeplněné malé cely, nedostatek denního světla, minimum jídla. Nemoci a neustálé krvavé boje končící smrtí jednoho ze soupeřů. Ta je však v takových podmínkách spíše vysvobozením.
Jsem znechucená a začínám některé lidi z celé duše nenávidět. Poslední dobou se setkám s něčím, co neumím pochopit. Pustím si video a tam dívka háže štěňata do vody na kameny.
Proti odebírání dětí norským Barvevernetem a jeho praktikám se u nás i ve světě konají demonstrace. Česká sociálka ale nezůstává pozadu – tehdy, když dítě odmítá kontakt s rodičem, který o kontakt usiluje.
